V září jsme navštívili největší vizionářskou a futuristickou akci v srdci Evropy, Future Port Prague. S Ing. Lilianou Berezkinovou jsme si povídali o inovativních nápadech ve zdravotnictví i o její jedinečné cestě do vedení nanotechnologické společnosti Nanopharma.
Pracujete jako předsedkyně představenstva a ředitelka firmy Nanopharma, která pracuje s nanotechnologickým materiálem. Původně jste ale tento obor nestudovala. Jak jste se k němu dostala?
Já jsem v podstatě jediná ve firmě, kdo nemá přírodovědný nebo technický background. A jak už to tak v životě bývá, dostala jsem se k tomu poměrně náhodou. Zakladatel společnosti a hlavní investor Nanopharmy mě vyučoval na univerzitě, vedl moji bakalářskou práci. Napsal mi doporučující dopisy do Německa, kam jsem mířila pokračovat ve studiích, a když jsem se tam dostala, řekl mi: „Mám tady technologickou společnost a hledám schopného obchodníka, kdo by ji rozvíjel – nezajímalo by vás to?“
A já jsem si řekla, no…
Sice už jsem byla jednou nohou v Německu na studiích investičního managementu, ale tohle byla v podstatě příležitost učit se ve 23 letech řídit a rozvíjet vlastní firmu. A byť jsem o těch technologiích vůbec nic nevěděla, přišlo mi to tehdy lákavější než „pouze“ studovat.
V tu dobu, kdy jste nastoupila do Nanopharmy, jste ale ještě studovala a s řízením firmy neměla žádné zkušenosti. Co jste měla na starosti úplně na začátku a co jste se během toho času musela naučit? Jaká byla tehdy Vaše cesta?
Cesta to byla poměrně složitá, protože jsem se v první řadě musela odborně zorientovat v tom, co ta technologie nabízí, jaký má potenciál. A pak jsem se musela samozřejmě učit řídit firmu, což jsem předtím nikdy nedělala. Bylo to riziko jak ze strany investora, tak ze strany mojí. Ale nadchlo mě to, firmu jsem řídila intuitivně. Bylo to především nadšení, selský rozum a právě intuice, co mě hnaly dopředu.
Jakým způsobem se vlastně buduje tým v téhle oblasti R&D? Předpokládám, že se to dost liší od klasické firmy…
Je to tak. Náš tým je velmi mladý, takže začínáme pracovat s lidmi třeba už na bakalářském studiu. Vybíráme si lidi z univerzit, ale kromě výsledků se zaměřujeme i na osobnostní profil. Nehledáme klasického výzkumníka, nechceme do týmu akademiky. My potřebujeme někoho, kdo je nadšený pro to, co dělá a chce vidět výsledky tak rychle jako my. Takže je to poměrně specifický typ člověka, který se při naší současné nabídce škol nehledá úplně snadno. Ale daří se nám. Většina našich zaměstnanců jsou absolventi Technické univerzity v Liberci, studovali přímo nanovlákna či nanomateriály. Začínáme ovšem spolupracovat i s lidmi z farmaceutických nebo chemických fakult.
Cílíte tedy převážně na lidi z České republiky?
Primárně ano, ale ne výhradně. Máme spoustu stážistů ze zahraničí, kteří si chtějí v praxi vyzkoušet to, co studují a co si nemají šanci vyzkoušet ve svých zemích.
Kromě toho přednášíte o řízení klastrů a startupů. Mohla byste nám říct, co vlastně přesně klastr znamená?
Klastr je uskupení specializovaných firem a institucí, které díky blízké spolupráci – nejen ve smyslu geografickém, ale třeba i informačním a lidském – získávají konkurenční výhodu před firmami a subjekty, které působí individuálně. Většinou jsou navázané na nějakou místní dovednost nebo tradici. Dobrým příkladem je třeba hollywoodský filmařský klastr.
V Česku máme samozřejmě nanotechnologický klastr, protože v nanotechnologiích jsme velmoc. Klastr je vlastně o inovacích a o tom zvládat věci s rizikem rozmělněným mezi všechny jeho členy. Díky neformálním vazbám v klastrech máte k dispozici lepší přístup k informacím i kapacitám, které by firma v izolaci nikdy mít nemohla.
Popravdě řečeno jsme opravdu jediní na světě, kdo vyvíjí z nanovláken.
Zmínila jste, že jsme nanotechnologickou velmocí. Co je ten hlavní faktor, který nás do této pozice staví?
Tomu oboru se tady vědecké týmy věnují přes 30 let, v ČR mimochodem vznikl i první stroj na průmyslovou výrobu nanovláken. Ale ta příčina sahá podle mě ještě mnohem dál – do textilního průmyslu. Nanovlákno přecijen není nic jiného než netkaná textílie.
V rozhovoru pro DVTV jste zmínila, že máte po celém světě zhruba 150 konkurenčních firem. V čem je Nanopharma lepší? Co je vaše hlavní konkurenční výhoda?
Když se mě někdo ptá na konkurenci, vždycky musím ten záběr nastavit trochu ze široka. Těch 150 firem jsou firmy, které se zabývají tkáňovým inženýrstvím, což je jen jedna z našich aktivit. Žádnou jinou firmu jako Nanopharma upřímně neznám. Popravdě řečeno jsme opravdu jediní, kdo vyvíjí z nanovláken – nevyrábí, ale vyvíjí – konkrétní technologie a řešení do několika oborů najednou.
Pokud jde o spolupráci se zahraničím, spolupracujete s australskou firmou Ceramisphere, která se specializuje na vkládání léčiv do malých struktur. Jak ta spolupráce probíhá? Přecijen jde o firmu na druhém konci světa…
A to je právě firma, se kterou se nám spolupracuje nejlépe. Je to nanočásticová Nanopharma, my jsme ti nanovláknaři. Je to firma, která má stejnou velikost i stejnou povahu managementu. Vždycky říkám že ta spolupráce funguje mnohem snáz než s univerzitou, kterou máme za rohem. Jsme prostě na stejné vlně. O technologii, kterou jsme spolu vyvinuli, budu dnes mluvit – to je ta náplast.
Podívejte se na Lilianinu přednášku z Main Stage
Co je v tuhle chvíli váš hlavní produkt?
My jsme firma, která si vytvořila duševní vlastnictví a teď ho komercializuje. Nanopharma stojí na znalostech, ne na továrnách ani na skladech plných výrobků. Teprve v posledních dvou letech se začínáme zaměřovat na finalizované produkty jako je právě ta náplast, která je specifická tím, že je biodegradabilní, což znamená, že se vám na kůži rozpustí a funguje mnohem efektivněji než náplasti současné. Blíži se i launch našeho nové produktu, kosmetických masek. Chceme se zapojit do trhu sheet masek a opět přicházíme s inovativní variantou. Většina masek, které jsou na trhu, jsou mokré. My máme komfortní suchou nanovlákennou masku, která bude fungovat na stejně efektivním, ale ještě jednodušším principu než ta náplast.
Chceme, aby lidi věděli, že to byla česká technologie, která změnila a vylepšila běžné produkty každodenního použití.
Co je na vaší práci úplně nejtěžší?
Nejtěžší jsou pro nás zdroje – lidské a finanční. V našem světě to bohužel funguje tak, že se od technologických firem, byť jsou malé, očekává, že tu nejrizikovější fázi inovací – tedy vývoj, experiment a ověření – provedou na svůj náklad. A teprve, když je vše hezky hotové, vymazlené a prověřené, tak má někdo chuť to koupit.
To je samozřejmě velmi riskantní, a proto nám některé věci trvají déle, než bychom chtěli. Vždy si nesmírně vážím toho, když můžeme uzavřít strategická partnerství, často i s českými firmami, které nám pomůžou ten vývoj urychlit a participují na něm stejně jako pak na tom duševním vlastnictví.
Jsme na festivalu, který se věnuje budoucnosti. Dokážete nám přiblížit, kde vidíte Nanopharmu za pět let?
Nanopharma za pět let bude firma známá tím, že mění svět průmyslu a zdravotnictví prostřednictvím nanovlákenných řešení. Chceme, aby lidi věděli, že to byla česká technologie, která změnila a vylepšila běžné produkty každodenního použití.
