Peter Bolebruch: Fungovat na projekty je v dnešní době úplná hloupost

Peter Bolebruch, guru digitální transformace, ve více než hodinovém rozhovoru promluvil nejen o digitální transformaci firem, ale také o inovativní spolupráci s klienty nebo čištění hlavy s peruánskými šamany. Celý rozhovor najdete ve formě podcastu na konci stránky, už na cestě k němu ale nabídneme přepis těch nejzajímavějších momentů.


Se svou firmou Teesys pomáháš firmám úspěšně fungovat v dnešním rychlém a především digitálním světě. Co jsi ale dělal před 10 lety? Jaká byla tvoje cesta k Teesys?

Před 10 lety jsem v podstatě dělal to samé co dnes, pomáhal jsem s digitální transformací. Pracoval jsem především pro menší firmy, ale měl jsem to štěstí, že když jsem se dostal k firmám větším, nechali mi majitelé volnou ruku na testování různých hypotéz. Některé vyšly, některé ne, ale u většiny firem to ve finále zafungovalo. A mně to dalo možnost připravit se na vlastní podnikání, které tento rok vyústilo v rozjezd Teesys.

Člověk jako jednotlivec má dvě možnosti: buď se bude zabývat hodně hluboko jednou specializací, nebo obsáhne oborů víc, ovšem jen povrchově.
Peter Bolebruch

Zastavme se u toho názvu. Teesys. Slyšel jsem, že má pro tebe hluboký význam. Mohl bys nám tu filozofii v pozadí představit?

Název Teesys vychází z písmenka T. Ten „T-shape“, který má jednu čáru vodorovnou a jednu svislou, vychází z jednoduchého konceptu, se kterým už kdysi přišla Toyota. Člověk jako jednotlivec má podle téhle teorie dvě možnosti: buď se bude zabývat hodně hluboko jednou specializaci – to je ta svislá čárka –, nebo půjde cestou té vodorovné čárky a obsáhne těch oborů víc, ovšem jen povrchově. Jednotlivec obě čárky nedokáže pokrýt, firma složená z obou typů lidí ano. A může být velmi úspěšná.

Zbytek názvu má už mnohem pragmatičtější vysvětlení. Já jsem známý tím, že všude piji a roznáším zelený čaj, proto „tee“. No a jelikož ve firmách vytváříme digitální ekosystémy, proto „sys“ jako systémy.

O PRÁCI TEESYS

Dalo by se nějak popsat, jak ty ekosytémy, nebo jak taky říkáš, infrastruktury, u zákazníků budujete?

Klient, ke kterému se dostaneme, většinou už v nějaké fázi digitalizace je. Svůj ekosystém už má. Může být prodejní, obchodní, marketingový, HR… A uvnitř těchto systémů mají propojené nějaké své digitální softwary, které tvoří základ digitální infrastruktury.

Vzhledem k tomu, jak se doba zrychluje a přináší stále nové technologie, lidi nechtějí pracovat se starými aplikacemi typu excel, chtějí něco příjemnějšího. No a v tuhle chvíli přicházíme na řadu my. Firmám v této situaci pomáháme s přechodem na nové systémy, pomáháme jim poskládat nový ekosystém z nových aplikací. Rozhodně s tím ale souvisí i změna mindsetu…

Dokázal bys nějak popsat, jak to u klienta vypadá konkrétně?

Já nemám rád prezentace plné žvástů typu „takhle uděláme to a tamto“, své prezentace vždycky zakládám na referencích. Proto i tady zkusím uvést příklad.

Často za námi přijde firma s jasným zadáním. Naposledy chtěla jedna nejmenovaná vyrobit konfigurátor produktů. Když jsme se ale podívali hlouběji do firmy, zjistili jsme, že předtím, než se začne předělávat konfigurátor, musí se udělat zcela jiná vnitřní opatření. Restrukturalizace, správa produktové databáze… Chci tím říct, že často přijde zadání, které se skutečným problémem nemá vůbec nic společného. A pak je pouze na firmě a jejím vedení, jestli dokáže odložit ego a udělat tak silnou sebereflexi, že na sobě budou ochotní dál pracovat.

© archiv Petera Bolebrucha
© archiv Petera Bolebrucha

O KONKRÉTNÍ PŘÍPADOVCE

Když jsem se na tebe ptal, často jsem slyšel o tvé práci pro OMS. Co jsi tam vlastně dělal?

To je firma, pro kterou jsme pracovali 12 let. Jedná se o mou nejoblíbenější referenci. Já v té firmě před 18 lety sám pracoval, takže jsem ji poznal velmi dobře. Když jsme tam začínali, měla pár desítek zaměstnanců, když jsme odcházeli, bylo jich nad 1200. Firma OMS Lighting teď patří mezi špičku v osvětlení ve střední Evropě.

Když jsem tam nastoupil, neměli v podstatě vůbec žádný marketing. Abychom ho začali budovat, museli jsme se zkoordinovat se samotnými produkty, museli jsme jim vyrobit nějakou nomenklaturu, dát je do databází, připravit je tak, aby se mohly dále exportovat do katalogů. To vše, abychom mohli vytvářet webové stránky, aplikace atd.

Jakmile jsme tohle měli, začali jsme přemýšlet nad tím, jak to marketovat. Za důležité považuji, že jsme si řekli: „Pojďme o tom mluvit jako o osvětlení, ne o světlech.“ To je názorný příklad odlišného mindsetu.

Do té doby se světla prodávala hlavně developerům a firmám stavějícím velké budovy, haly a obchodní centra. My jsme oproti tomu ale začali vytvářet aplikace pro různé cílové skupiny, abychom se dostali k architektům.

Vytvořili jsme aplikaci, kde si zákazníci můžou naklikat různé druhy osvětlení, různé senzory a čidla a v aplikaci se jim vyrendruje různá intenzita světla a výsledná kvalita osvětlení v kombinaci s veškerými daty včetně křivek svítivosti. Naučili jsme to používat architekty, a tím se nám otevřela cesta k nové cílové skupině.

Co myslíš, že za tím úspěšným růstem OMSky stálo?

Konkrétně tady to mohlo zafungovat hlavně díky hyperaktivnímu majiteli. Vlado Levársky měl drive, kterým táhl celou firmu. Dokonce sám přicházel s novými nápady. Díky tomu, že byl otevřený inovacím, jsme mohli jako první ve střední Evropě spustit tak jedinečnou aplikaci.

O ZPŮSOBU PRÁCE S KLIENTY

Přibliž nám, jak vypadá tvoje práce s klientem. Slyšel jsem, že se jedná taky o dost inovativní způsob…

Během naší práce u klienta jsme přestali fungovat na projekty. Podle mě je to v dnešní době úplná hloupost. Věci se dnes tak rychle mění, že když si nastavíme, že jdeme „dělat“ nějaký roční projekt, může se stát, že za tři měsíce přijdeme na to, že už to nemá smysl. Na co pak nějaké projekty?

Náš klient na to musí být připravený, schopný práci po třech měsících stopnout a začít znovu. Naštěstí se nám ale daří shánět klienty, se kterými si jsme schopní domluvit nějaký servisní poplatek a neřešíme, co přesně budeme dělat. My jim řekneme, že vlastně nevíme, co jim budeme doručovat. Jsme jim ale schopní zaručit, že to ve finále bude fungovat.

Uvědomuji si, že kdybych takhle mudroval před dvěmi lety, byla by taková práce s klienty utopie. Dnes už takový přístup začínají chápat. Naštěstí.

Nejlepší zkouška je cesta životem. Věci se vždycky dají učit za chodu, a i když to někdy bolí, stojí to za to.
Peter Bolebruch

O VZDĚLÁVÁNÍ

Jedna cesta je učit se skrz zkušenosti. Jaký máš ale názor na (sebe)vzdělávání?

Já např. poslední dva roky nečtu blogy. Pravidelně se odpojuji ze sociálních sítí, neposlouchám zprávy, vypínám i rádio. Ono to možná může vyznět, jako že jsem úspěšný a tak. Ale já svůj úspěch nijak nevnímám. Ani přes peníze, ani přes velikost našich klientů. Tady bych rád parafrázoval Jána Košturiaka, od kterého se máme všichni co učit: „Pro mě úspěch začíná být to, kolik nabídek jsem schopný odmítnout. Ne kvůli penězům, kvůli tomu, kolik toho takhle dokážu dát jiným.“

V mém případě aktuálně úspěch měřím tím, kolik energie dokážu předat svým kolegům, kolik ze své DNA vložím do firmy. Kvůli takovému přístupu mě ale třeba vyhodili z vysoké. Školy tady teď nefungují tak, aby nás něco naučily, ale abychom se jen dokola pořád něco memorovali.

Nejlepší zkouška je cesta životem. Když chci něco dělat, tak to jdu dělat. Bez rozmyslu se do toho pustím. A čím méně člověk strachu má, tím líp. Věci se vždycky dají učit za chodu, a i když to někdy bolí, stojí to za to.

O RED BUTTONU

Jak ses ocitl v Red Buttonu a proč jsi členem?

Na konferenci Podnikatelé, spojte se, jsem se seznámil s Honzou Maškem a Jánem Košturiakem, už to budou dva roky. Honza tam tehdy o Red Buttonu přednášel a mě to tak zaujalo, že jsme se večer při party domluvili na spolupráci.

Honza je velmi sympatický člověk. A přesně to, co vyzařuje, reprezentuje celý Red Button. O tom to má být. Lidé se nemají uzavírat do sebe. Naopak. Sdílet, otevírat se druhým a spolupracovat.

CELÝ ROZHOVOR