Petr Beneš: Hranice mezi virtuálním a fyzickým světem se stírají

Rozhovor s Petrem Benešem, spoluzakladatelem a ředitelem 6D Academy a vizionářem.

Petr Beneš je spoluzakladatel 6D Academy, vizionář a technooptimista. Pomáhá firmám i jednotlivcům se adaptovat na technologické a společenské změny.

„Fascinuje mě potenciál lidstva. Věřím v lidský pokrok a v to, že není rozumné a smysluplné se mu bránit, ale naopak se mu snažit porozumět, přizpůsobit a využívat technologický pokrok ku prospěchu společnosti i svému. Moje velké téma je technologie versus humanita. Jak využívat technologie pro dobro člověka, a ne proti němu,“ říká Petr Beneš.

Říkáte, že civilizační revoluce proměňuje svět byznysu i naše individuální životy, zvyky a hodnoty. V jakém smyslu?

Žijeme v digitální době, které za posledních 20 let proměnila naše životy možná víc než za 100 let předtím. A to je pořád nic v porovnání s tím, co nás brzy čeká. Přicházejí kvantový computing nebo umělá inteligence, jejichž vliv na naše životy bude dramatický. 35 let zpátky internet zboural informační bariéry, 20 let zpátky mobilní telefon udělal každého z nás kdykoliv dostupným 24×7. Všechno máme tady a teď. Skoro na nic nemusíme čekat, nemusíme ani tolik plánovat. Bohužel však když méně plánujete, zbavujete se dobrovolně i možnosti se na něco delší dobu těšit. Prostě každá pozitivní novota je vyvážena nějakými negativy. Jako lidé máme tendenci přeceňovat krátkodobá pozitiva nových objevů, potravin, přístrojů, materiálů a podceňovat dlouhodobá negativa. Být off-line bude luxus. Bude to wellness příštích desetiletí.

Řekl jste také, že komfort směňujeme za soukromí. Jedná takto více starší generace či spíše mileniálové, kteří chtějí vše hned, aniž by se museli více o to zasloužit?

Komfort a blahobyt dělají náš život pohodlnější a zároveň složitější. Složitější v tom, že již nemáme tolik přirozených limitů v životě, a musíme být mnohem disciplinovanější, abychom si je nastavovali sami. Auta nás zbavila pohybu, nadbytek jídla vede k přejídání, nekvalitní jídlo k obezitě a třeba porno k emoční vyprahlosti. Je dnes mnohem náročnější nastavovat si vlastní limity, pěstovat silnou vůli, dodržovat morální hodnoty, nepodléhat svodům moderní doby.

Mnoho služeb je dostupných zadarmo. Lépe řečeno nemusíme za ně bezprostředně platit penězi. Platíme však za ně sdílením svého soukromí. Dobrovolným i nedobrovolným. Zmapovat běžný den kohokoliv z nás minutu po minutě včetně našich návyků je dnes vcelku triviální záležitost.

Mezigeneračně v tomto chování nejsou dramatické rozdíly. Samozřejmě starší generace není tolik digitálně zdatná, nenarodila se v době internetu, a proto otisk své digitální stopy ve virtuálním prostředí zanechává možná o něco méně. Ale já nejsem vůbec příznivcem nálepkování generací. Jestli nám něco digitální doba dává, tak je to na základě obrovského množství dat přistupovat ke každému jedinci naprosto individuálně s ohledem na jeho potřeby a preference.