Lži se v dnešním světě šíří jako houby po dešti. Kritické myšlení se tak stává klíčovou dovedností pro úspěch na všech frontách. Vyrazil jsem proto na konferenci kritického myšlení #krimyš, abych zjistil, jak to s těmi čerty vlastně je. Objektivně, samozřejmě.
V úterý 17. 10. ovládlo Kulturní dům Ládví kritické myšlení. A třetí ročník Krimyše skvěle odsýpal už od začátku.
#PokoruKurva
Pár přednášek Petra Ludwiga už jsem viděl. A i když jsem si na jeho projev musel chvíli zvykat, po druhé třetí přednášce jsem se okamžitě chtěl stát členem jeho fanklubu. A taky stal.
Styl jeho přednášek je totiž unikátní. Umí vtáhnout, lecčím překvapit a nezřídkakdy taky náramně pobavit. Přednáška na Krimyši o racionálním kvocientu v tomhle ohledu vůbec nebyla výjimkou.
Vtáhnul: „Kritické myšlení je nám přirozené asi jako hraní na piano.“ Překvapil: „Během posledních amerických voleb se na facebooku poprvé sdílelo víc článků s fake news než těch pravdivých.“ I pobavil: „Pokoru, kurva!“
S neomylným bullshit-metrem se holt zatím nikdo nerodí. O to víc je ale třeba si ho v hlavě pěstovat.
#KiriTheMarketingQueen
Irina Kiri Kondratova, marketingová guru z hvězdné „hájedničky“ po Petrovi převzala mikrofonovou štafetu a v tempu nijak nepolevila. Svůj talk zaměřila na metody, jak kritické myšlení správně ohnout do marketingu a teorii samozřejmě pravidelně čeřila skvělými příklady z praxe.
Vysvětlila, jak funguje A/B testování, nabídla chytré možnosti, jak využívat dotazníky a upozornila, že pro ideální focus group si někdy stačí dojít do své oblíbené hospody.
„Kritické myšlení = lepší rozhodování = úspora emocí, času i peněz“
#AmericanSmile
Po prvním coffee breaku se mikrofonu chopil Michael „Valentine“ Smith, jehož přítomnost udělala z Krimyše konferenci mezinárodní. Valentine mluvil skvělou kalifornskou angličtinou… až mi přes jeho nehynoucí úsměv občas unikaly pointy.
Jeho přednáška se mně ale upřímně dotýkala možná snad nejvíc. Mluvil totiž o klamu plánování.
Jediné jeho pravidlo zní: Když plánuješ, vždycky se přeceníš.
#pseudověda
To Marek Vranka téma zase trochu vrátil do vědecké roviny. Ovšem trochu jinak, než byste čekali. Téma jeho přednášky se totiž věnovalo tzv. pseudovědě, která (bohužel) dokazuje, že i vědci jsou lidé a dělají chyby. O to horší taková informace je, že za to vlastně ani nemůžou. Lidský mozek totiž docela rád klame sám sebe. A do „hry o studii“ často promluví i náhoda.
„Inteligentní lidi jsou paradoxně schopnější hledat důvody, proč nemusí věřit něčemu, co se jim nelíbí.“
Jen pro příklad. Pár let nazpět vznikla studie, jejíž výsledky prokazovaly, jaký vliv mají peníze na lidské chování. Že je člověk sobečtější, když vidí bankovku atd. Nicméně pravdou na pozadí je, že proběhlo 21 pozorování, přičemž 19 jich vedoucí studie prohlásil za „chybné“. Když se taková studie později zopakovala, vyšly samozřejmě jiné výsledky…
Každý prostě věří, že jsou jeho výsledky správně. Čemu ale pak člověk může skutečně věřit?
#JusticeRulez
Další přednášející byla Lenka Bradáčová, 4x po sobě zvolená vrchní státní záslupkyně v Praze a podle Forbesu taky nejvlivnější žena Česka. K přednášce sice přistupovala s pokorou, nicméně už u druhého slidu svou dikcí ovládala celý sál.
Z její přednášky si odnáším těchto pár poznámek:
> V dnešní době může každý věřit čemukoli. Což důvěryhodnosti justice do karet moc nehraje.
> Pokud je všeobecně vnímáno, že všichni mají pravdu, pak je velmi těžké vysvětlit účastníkům soudu, že je v jejich sporu pravda jenom jedna. 0:2 v neprospěch justice.
> Zrychlená doba si žádá zrychlené předávání informací. Media se přizpůsobují, o soudním sporu informují ve zkratce a s trochu kreativity v headlinu se z p. Bradáčové stává „nejhorší člověk na světě“.
Upřímně je mi po téhle přednášce trochu trapně, že jsem kdy o české justici pochyboval. A jako čerstvě obžalovanému z nekritického myšlení mi před vrchní státní zástupkyní nebylo bezpečně ani ve 20. řadě hlediště…
#KdyžPomáhatTakPořádně
Po posledním coffee breaku jsme to s Petrem Hnykem zase trochu zalili sluníčkem.
„Rozum používáme v běžném životě, tak proč to neděláme, když chceme pomáhat?“
Jeho přednáška byla o efektivním altruismu, což je přesvědčení, které podle svých slov kombinuje srdce a hlavu. Je takovým předsítem pro lidi, kteří chtějí pomáhat, ale neví jak a kde.
Umí odpovědět na otázku „Jak změním svět k lepšímu s tím, co mám k dispozici?“, umí pomoct firmám s CRS a — co já cením nejvíc — umí poradit s výběrem diplomky, aby se po vypracování jen nezahodila do archivu, ale efektivně pomohla v konkrétním oboru.
#KlamUtopenýchNákladů
Zaujmout v deset večer publikum vyčerpané šesti přednáškami? No, chvíli mi bylo Lukáše Hány líto… Než přišel na podium, změnil se z pokorného moderátora celého večera v suverénního přednášejícího a strhl si pozornost všech jen pro sebe. Vážení, tohle byla naprosto geniálně umístěná přednáška.
Vemte si, že jdete do krámu, ale v půlce si uvědomíte, že bude zavřeno. Vy tam ale stejně zkusíte dojít, protože jste do téhle „akce“ už investovali nějakou energii.
Tomu se říká Klam utopených nákladů. Na jeho odhalení je potřeba notná dávka kritického myšlení. Jo a trpíme jím nejspíš všichni.
Když jdem do kina, ale po pěti minutách zjistíme, že je to béčková blbost. Stejně tam zůstanem. Když máme lístky do divadla, ale venku je hnusně, v hlavní roli alternuje neoblíbený herec a k tomu jsme vlastně nemocní. Stejně půjdem. Už jsme v tom přece „utopili ty náklady“.
Chceme se vyhnout ztrátě. A je v tom taky trochu hazardu: „Co když ten film na konci nebude tak špatný?” Především si ale prostě nechcem si přiznat chybu.
Takoví jsme. Od přírody. Slepě odhodlaní.
I tomu se ale dá čelit. Samozřejmě existují metody, jak být proti svému nevyzpytatelnému mozku odolnější. Lukáš Hána o nich učí a přednáší.
Kdybych si měl z Krimyše pamatovat jen jednu přednášku, tohle je ona. Geniální tečka za celým večerem.
Díky.
…
Jestli vás teaser na některou z přednášek zaujal natolik, že byste si ji rádi poslechli sami, a zároveň jste nenašli kreativně začleněné hyperlinky, mám pro vás dobrou zprávu. Totiž link, na kterém najdete všechny přednášky z konference Krimyš 2017.
