Když z okna kanceláře koukáte na doutnající sopku

Začala jsem si připravovat myšlenkovou mapu tohoto blogu a klíčová slova, která mi sama přede mnou naskakovala byla: nekonečná nabídka možností jako past, proč někde prostě nemůžeme vypnout, útěk sám před sebou, … hmmm, a ještě ta sopka k tomu v názvu, to tedy vyznívá trochu depresivně! Ale nebojte, jsem v dobrém rozpoložení, takže se nad výše zmíněnými tématy zkusím rozepsat pozitivně - přece jen už začalo léto, takže pustím trochu slunce i do tohoto blogu:)

Letos jsem se dostala k zajímavé výzvě, a to napsat v týmu pod vedením Silvy Pýchové knížku o kariérovém poradenství, která osloví hlavně učitele na školách a trochu osvětlí aktuální kariérní výzvy současného světa. Součástí knížky (těch „mých“ kapitol) je právě přehled toho, co vlastně my lidi v oblasti kariéry v dnešním 21.století řešíme a jaká rozhodnutí děláme.

A asi je jasné, že to nebude jen otázka toho, kam na školu a jak dobře napsat CV. Jako jo, jsou to stále témata, se kterými se většina z nás ve svém životě setkala a setká, ale ta škála témat souvisejících s prací se rozrostla do obrovské šíře. A o těch nových možnostech, které teď vlastně všichni máme, chci hodit na (e)papír pár slov.

V 18 jsem řešila, zda budu hledat zaměstnání v rodném Jablonci, nebo o 11 km vedle v Liberci. Teď se rozhoduji, zda příští měsíc budu pracovat v mexické Oaxace, Praze nebo v Antigua Guatemala.

To neuvěřitelné množství variant, které rostou jako houby po dešti hlavně díky rozvoji technologií, a po kterých možná část předchozích generací toužila, se ale najednou stává pro některé z nás zároveň také pastí.

Už to není jen o mém rozhodování v 18, zda zůstanu a budu si hledat zaměstnání v rodném Jablonci, nebo o 11 km vedle v Liberci. A věřte mi, že jsem se fakt nemohla rozhodnout a docela jsem se tím v té době trápila.

Teď se tomu, skoro o 20 let později, směju, když se rozhoduji, zda příští měsíc budu pracovat v mexické Oaxace, Praze nebo v Antigua Guatemala (což jsou moje 3 oblíbená místa na práci).

Když o proměnlivosti pracovního trhu píše a prezentuje třeba Tomáš Dombrovský, podkládá to daty, čísly z LMC (mrkněte pro inspiraci třeba tady na jeho diskusi ještě s Honzou Maškem a Tomášem Hajzlerem). Já jsem za takovéto diskuse podložené daty ráda (holt vzděláním sociolog se ve mně nezapře) a zároveň je ráda doplňuji těmi „kvalitativními poznatky“ — konkrétně příběhy lidí, které neustále v soukromí i v práci sbírám.

Jsou to lidé stejně tak v ČR, tak třeba ti, které potkávám právě při práci v zahraničí (nejčastěji tady v tomto úplně nejvíc nejlepším HUBu, … omlouvám se Praze, která je hned č.2:).

Těch témat, které se týkají proměn našich pracovních životů a vůbec přístupu k práci je kupa. A ty příběhy lidí tento vývoj jen a jen potvrzují a dokreslují.

Já se zaměřím nyní na jedno cca nové velké „kariérové téma“, které mě baví pozorovat, testovat a zkoumat: a to je vše kolem tzv. digitálního nomádství.

Digitální nomádi jsou lidé pracující zpravidla online, na dálku, z různých koutů světa. Často můžete vidět na to téma používat pouze zkratku DN. Nejde tedy o jakéhokoliv expata, který dostal kontrakt v zahraničí, ale ta specifikace této skupiny lidí je spíše dána životním stylem a způsobem, jak ladí svůj soukromý život a pracovní s pobytem v zahraničí.

Čím se tito lidé živí? Jsou to nejčastěji práce na první dobrou spojené s rozvojem internetu: online marketéři, UX designéři, vývojáři. Ale v dnešní době je to třeba už i také holka, která dělá úplně obyč pojišťováka po telefonu/emailu nebo kluk, co začal zajišťovat shipping aut z jedné země do druhé. Nebo jsou to třeba lidé, kteří na dálku pronajímají své AirBnB byty nebo obchodují různě online. A určitě i vy znáte někoho dalšího, s jiným typem práce na dálku.

Možná se nyní může zdát, že je to móda menšiny - že jde o jakési novodobé hippies, kteří „vymřou“, až si pořídí hypotéky. Ale mrkněte na prezentaci Pietera Levelse „There will be 1 billion digital nomads by 2035“, jak si pohrál s extrapolací proměnných (př. rychlost internetu, ceny letenek, počty uzavíraných manželství, počty uzavřených hypoték, počty zaměstnaneckých smluv vs. práce na volné noze, ...), které naopak nahrávají tomu, že se tento minoritní, pro někoho trochu ujetý způsob života stane naprostým mainstreamem.

Zároveň sama v praxi vidím, že se každý rok objevuji další a další zajímavé projekty, které se dají dělat takto na dálku a do kterých byste to nejprve třeba ani neřekli. Také nejde vždy pouze o OSVČ - mezi DN jsou i zaměstnanci, podnikatelé s týmem lidí, a to jak z businessu, tak i z nezisku...

Já v tuto chvíli nechci psát miliontý blog o DN komunitě (na to je určitě lepší si asi přečíst komplexní články na toto téma např. od Dana Tržila, který takto nomádí už dlouho… potkali jsme se nejdřív v Praze, pak ve Střední Americe. :)

Co chci ale vyzdvihnout je, jak se na tyto nové DN pracovní příležitosti dívám očima kariérového kouče.

Jednak je samozřejmě super poslouchat příběhy lidí z celého světa a pak je dále „přeposílat“ mým klientům jako inspirace - a vidět pak jejich reakce „ahaaa, ono tohle fakt jde!“ a chuť, energii udělat vlastní změnu!

Fakt mě baví předávat tuto inspiraci a energii - a btw i proto jsem vykopla na příští rok první super nové kariérové retreaty „Zen & Surf Your Career pro ty, kteří jsou na nějaké důležité životní/pracovní křižovatce a potřebují trochu odstup od své situace, a to i doslova, geograficky.

Ale zároveň je také dobré pracovat vědomě (poté, co máme vyjasněnou vizi) i s riziky a novými tématy, které tyto nové možnosti přinášejí. Prostě a zkrátka podívat se na daný fenomén z různých úhlů pohledu. Protože finálně je chleba všude o dvou kůrkách.

DN kariérová pozitiva

Výhody toho, když alespoň část roku / nebo jen nějaký úsek pracovního života / nebo opravdu dlouhodobě pracujete v zahraničí a děláte nějaký druh práce na dálku. Většina DN se shodne, že jim takový styl práce přináší:

  • Novou perspektivu (podle mě přichází vždy automaticky v jakémkoliv novém prostředí).
  • Rozšířené obzory, větší tolerance k jinakosti v širokém významu (jasně, „multikulti“ je teď něco jako červenej hadr v internetových diskusích, ale prostě to tak je).
  • Práce v jiném jazykovém a kulturním prostředí ovlivňuje naše inovativní myšlení, myšlení „out of box“.
  • Dobrý „zářez“ ve vašem profesním profilu (ať na LinkedIn / v CV).
  • Nové kontakty a široký „world-wide” network (síť kontaktů vám vždy pomáhá k dalším a dalším zajímavým příležitostem).
  • Možnost rozjet nějaký nový projekt, start-up, či neziskový projekt se sníženými náklady na život (př. v Asii). Tj. získání o trochu více času, než nám projekt začne generovat finance.
  • Za mě také třeba osobně možnost pracovat někde, kde svítí 90 % času slunce a je permanentně něco mezi jarem a létem (v mém případě to tak z 50 % ovlivňuje moji duševní pohodu).
  • S tím často související možnost být více venku, ve zdravějším ovzduší, třeba v blízkosti moře (viz opět mnou nedávno re-postovaný „mořský“ článek, kdy nám vědci pěkně přeměřili, co asi všichni intuitivně víme :).
  • Případně možnost o víkendech poznat nová místa, jinou kulturu, nové lidi.
  • A také za mě osobně — možnost se trochu nechat ovlivnit, „nakazit“ místní mentalitou (víc žít, užívat si, míň stresit).

Nová DN kariérní rizika

Pominu teď technikálie aka nutnost najít místo s dobrým netem (což není vždy sranda) a schopnost organizovat sám sebe (kor v místě, které je pro vás nové a vy máte chuť objevovat :). To jsou spíše organizační, time-managementová témata (pokud chcete řešit toto, tak fakt koukněte na ty blogy Dana Tržila).

Jako důležitá a nová témata, které často s lidmi na cestách probíráme, vidím:

  • Potřebuji mít někde kořeny? Potřebuji nějakou „základnu“, které budu říkat „doma“ a kam se budu chtít vracet?
  • A obecně: co jsou moje životní kotvy?
  • Co vlastně chci dělat a kde, když si mohu dělat, co chci a odkud chci. Kde a kdy mám s tím rozhodnutím začít. Rozhodování a obecně výběr priorit je pro náš mozek setsakra náročný proces (viz tento super článek) a čím více a častěji měníme destinace, tím je to pro nás větší energetický výdej. I když na druhou stranu to balancuje menší počet vlastněných věcí.
  • Je moje práce na cestách v různých zemích stále vědomé rozhodnutí o poznávání nového, nebo útěk před něčím starým, nedořešeným? (je mi 20 a hledám svoji vášeň během „gap yearu“... , NEBO je mi 40 a stále se mi žádná vášeň „sama“ neobjevila a já pořád „čekám“)?
  • Jak sám sebe časem motivovat, když jsem na cestě k vyhoření - často v případech, kdy mají lidi skvěle placenou práci, kterou dělají „skoro z pláže“ (i když to se podle mě jen píše, protože z pláže se fakt dlouhodobě dělá dost blbě :) a vlastně je pro ně těžké najít nějakou „vizi něčeho lepšího”.
  • Jak DN život skloubit se soukromím - bude na mě čekat někdo v zemi xy, kam se budu vracet, nebo budeme cestovat spolu (ale může/chce můj protějšek dělat totéž), nebo vlastně nechci životního partnera?
  • Pokud máme děti, kde budou vychovávány, kdy je čas přestat s domácím vzděláváním na cestách a více se s nimi usadit (a v které zemi), nebo se budou vzdělávat spíše online?
  • Ne/vracet se a ne/měnit práci kvůli případným větším zdravotním problémům, úrazu?
  • Jak řešit papírování, kdy i přes všechny „ty internety“ po vás chce někdo nesmyslně např. poslat fakturu poštou?
  • Kde mít své podnikání obecně zapsané (pokud nepracuji pro někoho jako zaměstnanec)?
  • Je to život který chci právě teď žít v tomto věku a v této fázi své kariérní / životní cesty?
  • Chci a/nebo umím své rozhodnutí o stávajícím životním stylu komunikovat směrem ke svému okolí (rodina, přátelé, kolegové)?

Hmm, tak jak to teď shrnout nějak trochu optimisticky? Je to individuální. Někdo řeší více A, jiný více B. Někdo si užívá výhod C, jiný si cení hlavně výhody D…

Ale vidět můžete všehochuť - možnosti, výzvy, způsoby práce, způsoby života. Ta škála je prostě obrovská, až nekonečná, protože se bude neustále měnit. A pokud máte alespoň trochu chuť to zkusit, ochutnat, zda je to „to pravé pro vás“, pak přece jen zkusím dát 2 univerzální rady na závěr, které slýchám na cestách nejčastěji a které se mi také osobně osvědčily:

  1. Nenechte se odradit lidmi, kteří tu zkušenost nemají, nebo zjistili, že to prostě není jejich cesta. „Dobře míněné rady“ typu: ale to nejde / ale co jako konkrétně budeš dělat / ale s tvým oborem tam nemáš šanci / tvůj obor se takto nedá dělat / s dětmi tohle ale dělat nejde atp. pusťte jedním uchem tam a druhým ven. Co ne/funguje u jednoho, bude u druhého naopak. Inspirujte se příběhy lidí, které jsou vám blízké a ukazují, že „to jde“.
  2. Nepřeplánujte — já jsem sice docela systematický člověk, ale všeho moc škodí. A navíc v dnešní době (ať v klasické kariéře či v životě DN lidí) těch tisíce proměnných opravdu plánovat detailně dlouhodobě dopředu moc nejde. Zaměřte se spíše na práci s vizí. Co chcete, aby bylo součástí vašeho budoucího nejen pracovního života ve více obecné rovině? To vám pomůže při rozhodování se v drobných denních rozhodnutí, která jsou právě součástí té cesty k vaší vizi.

Pěkné léto všem,

Petra Drahoňovská, kariérový kouč & lektor, careerdesigner.cz

Nepřehlédněte

Máte (pracovní) bokovku? ... Nebojte se ji přiznat!

Len aby sme nezbohatli

Sklamaní

Tretia tretina

Jan Mašek: Networking a inovace – Kde na to beru čas a jak žiju

Vytvořte si paměťový palác

Jak vám IKEA skříň může pomoci se sebeuplatněním?

Petr Pouchlý: Jak efektivně a prakticky přistoupit k vlastnímu seberozvoji

Na time management je pozdě

Všímavostí k lepší koncentraci

Ako žiť v záplave zbytočností?

Jak na emoce

Puberťáci s nálepkou Z vstupují na scénu

Martin Ruman: Snažit se makat stále tvrději je nesmysl. Jde o to pracovat chytřeji

Velikost není všechno aneb Nikdo z nás není výjimečný

Co si myslí o Brain & Breakfast na Gymnáziu Přípotoční?