Mladou generaci připravujeme pro 19. století, potřebujeme však školy pro digitální věk. O postaru vzdělanou levnou pracovní sílu ztrácí investoři zájem, říká ekonom a zakladatel 6D, Pavel Kysilka.
Rozhovor pro časopis CAFINews, otázky kladl předseda Řídicího výboru CAFIN, Ladislav Profota, 11. ZÁŘÍ 2018
Jde Česko vstříc trendu digitalizace, nebo nám ujíždí vlak?
Ve spoustě firem, se kterými spolupracujeme, se v oblasti digitální transformace dějí zajímavé i velké věci. Osvícené firmy přepisují svoje produkty, procesy a obchodní, servisní, komunikační a kooperační modely tak, aby hladce fungovaly v onlinovém prostoru a byly atraktivní nejen pro mileniály. Zapojují exponenciální technologie jako strojové učení do práce s daty, virtuální a rozšířenou realitu do oblasti designu, konstrukce a prodeje, testují potenciál 3D technologií a také blockchainu. Naopak nám vlak totálně ujel v oblasti digitalizace státní správy a samosprávy a také v podpoře technické infrastruktury. Čím dál znepokojivější je oblast veřejného školství, které ve své většině vychovává lidi pro minulé století. Ale jsou i čestné výjimky, pro které naštěstí existuje prostor. Pak stačí osvícený ředitel či ředitelka a jde to.
Máme příklady digitálních revolucionářů i v českém prostředí?
Samozřejmě. V prostoru vymezeném na jedné straně třeba Avastem a na druhé straně zajímavými startupy naleznete celou řadu pionýrů digitálního věku.
Přinese robotika a automatizace odliv továren zpět do zahraničních zemí a pokles výkonu ekonomiky?
Robotika, umělá inteligence a virtuální realita smažou naše tradiční konkurenční přednosti: levnou a disciplinovanou pracovní sílu a blízkost Německu. Vlastníci firem, ať zahraniční nebo čeští, nechají výrobní kapacity v Česku jen tehdy, když zde bude špičkové moderní školství, výzkum a vývoj a infrastruktura. Země, které toto nabídnou, budou prosperovat, ty, které to nezvládnou, civilizačně propadnou.
Digitalizaci táhnou hlavně mladí. Neotevírají se čím dál více mezigenerační nůžky?
Ne. Poslední průzkumy ukazují, že výrazně silnějším faktorem než věk je právě vzdělání. Vysoko nebo středoškolsky vzdělaní příslušníci starších ročníků vykazují nejen daleko větší digitální adaptabilitu než mladí s nižším vzděláním, ale i takzvané mileniálství. Tedy vlastnosti, které si obvykle spojujeme s generací Y a Z narozenou po roce 1983.
Nebude se zvyšovat intenzita zneužívání osobních dat? Dokážeme být digitálně gramotní, aniž bychom ztratili soukromí?
Na tomto poli se budeme hodně učit, určitě i cestou bolestivých zkušeností. Odehraje se zde velká přetahovaná mezi pohodlím a bezpečností.
Jak se změní trh práce, jak flexibilní budou muset být lidé?
Maximálně. Právě flexibilita a adaptabilita se stane prvním faktorem osobního úspěchu i prosperity celých ekonomik. Modelu, kde etapa vzdělání byla následovaná etapou práce a kariéry, je odzvoněno.
Celoživotní vzdělávání a rozvoj, které nám umožní adaptovat se na nepředvídatelné, se stává naším údělem. Nelehkým, ale o to zajímavějším.
A co je důležité, v epoše, která je charakterizovaná exponenciálními technologiemi, budou rozhodovat o úspěchu více a více sociální dovednosti: komunikace, spolupráce, kreativita, špičková služba, celoživotní plánování, na empatii postavená vpřed hledící a integrovaná klientská řešení, srozumitelnost, spolehlivost. Je to paradoxní, ale pochopitelné. Stroje nás nahradí tam, kde jim prostě nemůžeme konkurovat. A my se musíme vysunout tam, kam naopak nedosáhnou ony.
Jaké změny očekáváte ve finančních profesích, ať už na straně finančních institucí, nebo finančních oddělení podniků?
Technologie zde už teď nahrazují veškerou rutinu počínaje backofficovými činnostmi, přes rutinní právničinu až dokonce po risk a compliance. Podle našeho odhadu převezmou technologie v bankovnictví, kde hodně pomáháme s transformací, během pár let 40 % činností vykonávaných nyní lidmi. Nejchytřejší banky se už dnes snaží tyto lidi pokud možno udržet a rozvíjet pro poradenství či inovace, na které jsou stroje krátké.
