Už není skoro dne, kdy bych někde neviděl, neslyšel někoho mluvit nebo psát o disrupci. Nebo disruptivní inovaci. Je to jen další módní slovo? Buzzword? Co se za ním skrývá? Disruptivní inovací se označuje radikální změna technologie, která překonává a vytlačuje technologii stávající. Autorem tohoto označení byl poprvé americký profesor Clayton M. Christensen z Harvard Business School, který se disrupci věnoval ve své knize „The Innovator's Dilemma“ napsané v roce 1997.
Disruptivním radikálním změnám se v 6D často věnujeme i na strategikých projektech a workshopech s klienty. Z našeho pohledu disrupci charekterizují tři klíčové faktory. Téměř vždy se jedná o kombinaci více inovací najednou, změna probíhá v extrémně krátkém čase a má exponenciální dopad na společnost. Je ale disrupce opravdu výsadou až dnešní digitální doby?
Zvu vás teď na krátký výlet do historie. Příkladem disruptivní změny může být už vznik automobilismu na prahu minulého století. Kdybyste se v roce 1900 procházeli po Páté Avenue v New Yorku, mohli jste při troše štěstí narazit na jeden z prvních automobilů. Určitě by mezi desítkami a stovkami koňských drožek přitáhl vaši pozornost. A patrně také váš čich. Vždyť závan spáleného benzínu se v té době nadšení z revoluční vlny automobilismu považoval za nosu lahodící vůni.
A teď střih! Přenesme se o 13 let později.... ta samá ulice. Rozhlédněte se! Jen stěží najdete v té záplavě aut poslední osamělý koňský povoz. Stačilo pouhých třináct let, aby se ráz největšího velkoměsta světa totálně proměnil. Udělali jsme krátký exkurz do historických pramenů a zjistili jsme, že ještě v roce 1910 pracovalo v „koňském průmyslu“ na Manhattanu více než 10 000 lidí. Jako kočí, opraváři drožek, stájní, uklízeči po koních. Před pouhými třemi lety! Disrupce v podobě automobilu totálně proměnila nejen způsob přepravy, ale i pracovní trh a životní styl. To vše v extrémně krátkém čase několika málo let.
Vynález automobilu přinesl také zásadní inovaci do organizace průmyslové výroby. Manufakturní formy práce nahradila ve Fordových závodech první montážní linka. William Klann nastoupil k Fordovi v roce 1905 jako mechanik. V roce 1908 se nechal inspirovat při návštěvě Chicagských jatek jejich důslednou specializací a tehdy ho napadlo: „proč bychom stejně, jako dělníci ,demontují' na jatkách nemohli my montovat nová auta? Vždyť je to v podstatě stejné!“
A tak už v roce 1912 byl William Klann jako Chief Production Expert zodpovědný za výrobu nového modelu Ford T v montážním závodě v Highland Parku. Ano, toho modelu T, který byl vyhlášen automobilem 20. století. Disrupcí ve výrobě dosáhl Henry Ford takového náskoku před konkurencí, že ještě následujcích 10 let nemusel za reklamu utratit jediný dolar.
Zároveň se mu podařilo zkrátit celkový čas na výrobu auta z 13 hodin na pouhou hodinu a půl! Už v roce 1915 sjíždělo z montážní linky Ford Motor Company nové auto každé 3 minuty.
S touto brutální efektivitou klesala dramaticky i cena nového auta. Z původních 3000 dolarů na 800, pak 500 až 300 USD. To byl ve dvacátých letech minulého století dvouměsíční plat seniorního Fordova mechanika. Automobil se stal dostupným zbožím a odstartoval první velkou revoluci v mobilitě od ochočení koně a vynálezu kola. Kdo z nás si dnes může koupit nové auto za dva měsíční platy?
Všimněte si, že disrupce často přichází úplně odjinud, než ji všichni čekají. Žárovku vymyslel se svým týmem Tomáš Alva Edison a ne nějaký výrobce loučí a petrolejových lamp. E-mail nevymyslel žádný poštovní úředník, přestože se jedná o digitální podobu dopisního papíru a obálky. Ani Ford nebyl nejlepším výrobcem koňských kočárů a zkušeným chovatelem koní. Kdybyste se většiny lidí v době předautomobilové zeptali, co si přejí, jen málokdo by odpověděl auto. Většina by nejspíš řekla: „Chci rychlejšího koně“. Ford a jeho souputníci tak vytvořili zcela novou lidskou potřebu.
Tahle potřeba teď v době digitální stojí po sto letech na další křižovatce. A není se co divit! Vždyť efektivita časové využitelnosti aut se pohybuje někde mezi 4 až 6 procenty. Stojící auta okupují až 20% plochy většiny světových velkoměst. Zanedbatelný není také vliv na životní protředí v důsledku emisí výfukových plynů, ani počet 1,3 milionu ztracených lidských životů v důsledku dopravních nehod každý rok.
Elektromobily se zatím stále nacházejí v deceptivním módu v důsledku nedostatečné infrastruktury, malé výdrže baterií i vysokých pořizovacích nákladů. Ve frontě za nimi přešlapuje disrupce v podobě rozvoje a testování konceptu samořídících aut. Už dnes většina z nás řídí poloautomatická vozidla vybavená nejrůznějšími senzory, navigátory a tempomaty a tento trend se bude i nadále rozšiřovat a zrychlovat.
Řada šéfů velkých automobilek začíná o svých společnostech hovořit jako o softwarových firmách, které budou v budoucnu spíš než „auta“ nabízet zákazníkům nebo uživatelům konzumaci digitálního obsahu v mobilním prostoru na čtyřech kolech. Tohle je změna myšlení, změna společenského paradigmatu.
Je před námi další velká disrupce v podobě kombinace mnoha technologií – senzorů, umělé inteligence, lidarů (laserových očí), 3D výroby, robotizace a automatizace. Technologickou disrupcí všechno teprve začíná. Hned po ní v závěsu přichází disrupce obchodních, servisních a komunikačních modelů. A do našich životů vtrhne další převratná změna. Jen na našem vnitřním nastavení mysli bude záležet, zda se budeme víc těšit nebo bát.
