Z deníku komuniťačky v Red Buttonu - červenec a srpen 2023

O čem má komuniťačka hloubavě psát v létě, když nastane okurková sezóna dovolených a vše se zpomalí a tak trochu “vypne”? No, asi taky o dovolené - protože deníčky pravděpodobně nemusí být vždy o hlavním (pracovním) tématu. Občas si může hlavní roli střihnout i vedlejší dění. No ne?

Já ty své dvě dovolené strávila jednak v kavárenské kuchyni ve Švédsku, kam si takhle občas odskočím péct dortíky a koláče (posledních pár let často na celé léto) a jednak na Tour du Mont Blanc.

Pečení dortíků

Do Švédska, na Hornudden - bio farmu s kavárnou u jezera Mälaren, mezi Enköpingem a Strängnäs, jsem se poprvé podívala jako dobrovolník v roce 2017 - po škole jsem se jela na pár měsíců “hrabat v hlíně”. Akorát jsem po asi dvou týdnech skončila v kavárenské kuchyni (protože ráda peču dobroty) a od té doby už jsem tam za několik sezón spotřebovala neuvěřitelná kila cukru, mouky, másla a vajec a ušlehala k dortíkům litry šlehačky. (V roce 2021 jsem si to i počítala a za 2 měsíce to vyšlo na: 94,3 kg cukru, 51 kg másla, 974 vajec a 48 litrů šlehačky. A to je tedy jen to, co jsem použila při pečení já - občas pekl i někdo jiný.)

Takové přepnutí do jiného prostředí je skvělým odpočinkem - byť teda spíš psychickým, než fyzickým (člověk za den nachodí docela dost za těch 8-12 hodin). Aneb - když celý rok pracujete před obrazovkou a jen semtam si ve staré plynové troubě doma zapečete, jít pak pobíhat profesionálně vybavenou kuchyní a péct dobroty je výborná aktivní dovolená.

Letos to tedy bylo jen na 14 dní na pohodu a pak jsem dalších 14 dní měla #workation od jezera a z chladnějšího severu sledovala vedra v Praze. Výhoda práce, která je full-remote s občasným setkáním naživo.

Chození po horách

V srpnu jsme se pak vydali na Tour du Mont Blanc. Na první pořádný výlet od loňského třičtvrtěročního chození po horách (kdy jsme nejdřív byli na Pacifické hřebenovce a pak si rovnou odskočili na Nový Zéland).

Chození po horách je moje ideální dovolená. Baví mě ta jednoduchost. Každý delší pobyt v horách je silným tréninkem “tady a teď”, který se jindy těžko tvoří. Máte jasný cíl, kam chcete dojít, máte jen pár rozhodnutí, které musíte za den udělat - co si obléknete vzhledem k počasí, kde bude další voda a kolik jí teda ponesete, co z jídelního výběru si dáte ke svačině a co k obědu/večeři a jestli si vyberete některou z variant trasy, nebo půjdete tou, kterou jde většina ostatních (protože třeba nenastoupá tolik výškových metrů). Všechno, co potřebujete, máte na zádech (a když to celé s jídlem i vodou navíc váží kolem 7-9 kg, tak to skoro necítíte). A pak už jenom jdete. Máte čas na přemýšlení, nebo na poslech podcastů, na které v běžném běhu nemáte tolik času, nebo mentální kapacity a do toho si užíváte výhledů a funíte do kopců. Přímo návyková jednoduchost. Znáte? Taky jezdíte do hor a lesů si vyvětrat hlavu?

Co jste v létě dělali vy? Jak nejraději trávíte dovolenou?