Z deníku komuniťačky v Red Buttonu - duben 2023

Dubnový deníček je trochu neukotvený a spíš plný otázek, než odpovědí. Je sice běžné spíš psát success stories a s pochybami, nebo selháními, se nechlubit, ale kde pak člověk získá zajímavé impulsy či nápady, než když ukáže (či si u někoho přečte) i tu druhou stránku? Tak jsem si řekla, že pochyby a otazníky do deníčku patří. Když nic jiného, bude to autentická výpověď - a o tom, že má být člověk autentický se dočte v kdejaké literatuře, že.

Čím víc víš, tím víc víš, jak málo toho víš…

Jak už to tak bývá, čím víc se člověk noří do tématu, tím víc zjišťuje jak málo toho ví. A to samé se mi děje nyní. Uběhl třetí měsíc, nořím se hlouběji do fungování Sítě. Propadla jsem přes to nástupní období, kdy je člověk plný nadšení do nového, vidí věci zářivě a barevně. A začínám se dostávat do větší hloubky - čím víc potkávám členů Sítě “na kávičce” a čím víc poznávám dění v Síti, nové možnosti a směry, kterými se vydat, tím větší mám pocit paralýzy. Nápady a nadšení vyzkoušet nové drobnosti se mísí s obavami, abych to nepřepálila a naopak to nevyvolalo vlnu “odpojení se”, protože každý toho má na vlastním talíři hodně a čemu dalšímu zvládne věnovat pozornost musí velmi dobře zvážit. Samozřejmě to neznamená, že bych nedělala nic - ale hůře se mi rozhoduje, do čeho se pustit a co je prioritou.

Důležitý můj záchranný bod je, že vím, že jsem v té fázi “procitnutí” a z podobných bezradných fází v minulosti vím, že vše není tak černé, jak to vypadá. A s tím už pracovat umím. Jak? Rozsekám si slona na menší kousky, aby se dal lépe sníst - tj. zkusím zahnat poťouchlé hlásky v hlavě a prostě s něčím začnu… Tak uvidíme, jak to zafunguje tentokrát.

Nutno dodat, že na celou tu tíhu paralýzy nejsem sama a mám skvělé parťáky v Síťovém výboru (Luboš Malý, Jan Mašek, Kateřina Jiřinová a Jindřich Lukes), kteří jsou v Síti výrazně déle a tím pádem mi umí dodat kontext, perspektivu a poukázat na směr, kterým se vydat. Díky, díky

Co děláte vy, když se dostanete do fáze paralýzy ze šíře možností?

Kdo může být komuniťákem/komuniťačkou?

Druhým otazníkem měsíce, který je s tím prvním propojen, je: kdo je vlastně komuniťák/komuniťačka? Jaký má mít skillset? Jaká to má být osobnost? Co jsou klíčové dovednosti, které musí mít? A mám je vůbec já?

Zkusila jsem si sepsat, co jsou dle mého mínění důležité dovednosti:

  • mít rád lidi (jako fakt - protože pak je mnohem jednodušší mít o ně opravdový zájem),
  • umět vnímat komunitu jako jednotlivce i celek (kdo v ní je a co potřebuje/přináší, jak to funguje dohromady),
  • vnímat dění “pod povrchem”,
  • přinášet impulzy, aby se to pak samo mohlo hýbat,
  • umět si povídat s lidmi a umět opravdu poslouchat (a doptat se),
  • umět oslovit neznámé lidi a navázat kontakt (ať už v komunitě, tak mimo ni),
  • mít organizační schopnosti (občas je fajn připravit nějaký potkávací moment),
  • i trocha analytických schopností není k zahození - je potřeba přemýšlet o celku a jak a kam je možno vše posouvat/rozvíjet,
  • umět improvizovat a nebát se změn (omílaná flexibilita a taky růstové myšlení),
  • a určitě spousta dalších, které mě zrovna při psaní nenapadly.

Nepřehlédněte