Podpora Gigafactory je jako léčit rakovinu kůže indulonou

Česká republika je malá ekonomika, která je závislá na exportu. Velkou část exportu pokrývá český průmysl, který dnes tvoří cca 2% celkové produkce v EU, jsme na 12.příčce v EU, více než polovina české produkce míří na export. Velkou část českého průmyslu ale tvoří subdodavatelé nefinálních výrobků, nebo-li výrobci komponentů pro zahraniční finální výrobce. Český průmysl je tak sektorem s velmi nízkou přidanou hodnotou, nemluvě o tom, že významná část subdodavatelského průmyslu je navíc ve vlastnictví nadnárodních korporací a nejsou to české firmy, zisky i dividendy končí v zahraničí.

Díky zákonu o transferových cenách nechají zahraniční vlastníci v českých montovnách cca 4% zisku, jsme tedy Průmysl 4% a nikoliv Průmysl 4.0, jak se pod tímto módním pojmem prosazuje průmysl německých finalistů.

Pandemie ukázala v plném světle, co se stane se subdodavatelskou ekonomikou, závislou na zahraničních odběratelích. Zkrachují-li zahraniční finální výrobci, položí se i jejich čeští subdodavatelé, jako tomu bylo v případě obrobny Schweizer v Pohořelicích, kterou v době Covidu Němci zavřeli během pár dní, jako když vypnete tlačítko u lampičky nočního stolku. Ani se nesnažili o nějaké jiné řešení, jako třeba změnu majitele, jako to udělali v mateřské firmě v Německu. A takových příkladů jsou už stovky a bude jich jen víc a víc.

Jsme prostě příliš často nádeníky, z velké části montovny s velmi nízkou přidanou hodnotou, bez vlastních finálních výrobků. A z nízké přidané hodnoty se astronomické dluhy státu budou splácet jen těžko.