Retrospektiva s dětmi

Děláte doma retrospektivu s dětmi? Je to skvělé, ale připravte se na variantu, že Vám řeknou svůj názor. A to není vždy jednoduché slyšet. Budete překvapeni, s čím Vaše děti přijdou.

Z naší kuchyně

U nás jsme začali otázkou: “Co nám přinesla Korona dobrého? Co nového bychom si chtěli ponechat i nadále?” Samozřejmě děti reagují spontánně:
“Nemusím vstávat do školy!”
“Táta je s námi pořád doma a necestuje pryč!”
“Chceme každý den maminčinu domácí pizzu!”
“Hokej s tátou!”

Mimo jiné touto otázkou děti vedeme k postoji, že okolnosti nejsou negativní nebo pozitivní, ale záleží, jak na ně reagujeme. A v tom máme svobodu a kontrolu.

Když jsme rozebrali např. vstávání do školy, děti nám odhalily svoje pocity: “Připadáme si jako mravenci – že vás musíme poslouchat! Vy můžete všechno, my musíme vstávat a chodit do školy a pořád uklízet!” Po vyjasnění, že jsme si to nevymysleli my (ano, překvapilo je to) a že je naše odpovědnost (překvápko podruhé), aby děti byly ve škole, přišla reakce: “Tak po nás aspoň nekřičte – dělej! Dělej!”

Pokračovali jsme rozebíráním pocitu „My nemůžeme dělat nic co chceme, jen vás poslouchat.“ Požádali jsme děti, aby popsaly, co se za ten den stalo, co dělaly: „Hráli jsme na tabletu, pak v pokojíčku, dělali jsme s tebou blbinky, jo a byli jsme na výpravě v lese!“ Pak jsme děti požádali, aby z toho vybrali věci, které dělali ze své vůle neboli co je bavilo. Po chvíli zaváhání vyprsknou: „No všechno! Aha, díky!“

Vzduch se pročistil. Nebyla to autorita rodiče, která řekla „Jste nevděční smradi, nic neděláte!“ Ale v tu chvíli sami pochopili sílu svých emocí, které ale vychází z přesvědčení „musím jen poslouchat“ nikoliv z reality. Minimálně po zbytek daného dne jsou děti jako vyměněné.

Jak postupujeme

1. Necháme děti napsat nebo nakreslit (aby je to více bavilo) na lísteček, co se jim za poslední dobu líbilo a chtěli by zachovat i dále nebo zažívat více. Po chvíli si nasdílíme (ano, pamatují si, co ty obrázky znamenají :) )
2. Za co chci někomu z rodiny poděkovat? Opět – lísteček a kolečko sdílení.
3. Co se mi nelíbí a chci jinak? Opět – lísteček a diskuze, co s tím můžeme společně udělat.

Závěrem

Jako rodiče máme pocit, že jsou daná pravidla samozřejmost a že jsme to už dětem přece vysvětlovali. Nebo jim to ani nemusíme vysvětlovat, prostě svět takový je. V takovém případě je ale možné, že si naše dítě buduje postoj malé oběti.

Našim cílem je vychovat děti s postojem, že záleží hlavně na jejich přístupu a ten ovlivní vždy.

Zaujal vás text? Jeho původní verzi najdete na blogu RainFellows.