Sandra svítí v síti - Geny(i)ální otisky v RedButton (...pokračování)

Píšu o Red Button. O síti, která vznikla jako sen o lepším Česku. O experimentu, který se proměňuje. Zachytávám střípky naší cesty pro budoucí generace. Už minule jsem nasvicovala téma genů a pro toho, koho zajímá tenhle síťový experiment, pokračuji do hloubky (k první části pokračujte zde).

Dívám se nejen na geny samotné, ale prozkoumávám i jejich stín, který házejí. Protože obě části ovlivňují ekosystém, aniž o tom přemýšlíme.

A znáte to, co má jméno, to se dá měnit.

Gen č. 4 Když se Ti něco nelíbí, změň to.

Možná nejhmatatelnější gen pro člověka z firmy. Znáte ty situace, že se něco někomu nelíbí a tak remcá, kritizuje, nebo švejkuje souhlas a přitom nedrží dohody. Je vám to povědomé?

Tak tohle u nás najdete taky. Tedy téměř. My máme kouzelnou odpověď. “Změň to.” Pokud najdeš v síti nějaký proces, systém, který Ti nedává smysl, máš možnost zvednout ruku, poptat se, koho to zajímá, a pokud je vás víc, můžete společně navrhnout nový způsob fungování.

Stín v tomto genu vidím jen malinký.

Vnímám ho především v tom “najít si čas” a vydat energii na svolání schůzek a diskutování. Takže občas zůstává jen v teoretické rovině. Na druhou stranu vidím, že to je i realita. Třeba Katka Jiřinová uchopila téma členství a větší průhlednosti síťového fungování a měsíce rozplétá drobné nitky nebo Pavel Křepelka se ujal vyjasnění toho, jak se v síti chceme rozhodovat. Oba jsou typickým příkladem toho, že nemusíš jen zvednout ruku, ale můžeš rovnou chytit téma za pačesy a začít mu dávat strukturu a směr.

Gen č. 5 Postupně iterujeme. Nehledáme dokonalost.

Tenhle gen zbožňuju. Mně samotné proměnil pohled na svět. Ano. Přiznávám. Jsem hledač dokonalosti (a ano, vím, jaký je to nesmysl). Přesto miluju věci, které jsou domyšlené a dotažené. Ale taky všichni známe Pareto. 80/20. A tak mě Red Button naučil experimentovat. Zkoušet. Nedotahovat do posledního puntíku. Svůj smysl pro detail (na kterém shoří velká část energie) si nechávám už jen na věci, do kterých stojí za to investovat.

Zamilovala jsem si designování, vymýšlení nového, vracení se k tomu a zkoušení, jestli to nejde příště lépe nebo jinak. Naslouchání, jak to užívají ostatní a jestli potřebují něco jinak. Jestli to, co máme, slouží dostatečně nebo už jsme dalece za očekáváním a můžeme někde něco oseknout. A ano. Učí mě to také přijímat kritiku. Nebrat ji osobně. Vnímat to jako součást procesu. A je tam i to kouzelné slovo stále & kontinuálně INOVOVAT.

Stín?

Ale jo, občas slyším “nefunguje to dobře”, “mělo by se…”, “chtělo by to…” A tak v tom hledáme zen. A občas zvědomíme, že je to proces. A taky, že máme gen “Když se Ti něco nelíbí, změň to”.

Gen č. 6 Obtížné věci necháváme dohořet. Někdy vyhasnou a jindy vybuchnou.

Hmm. Když sepisuju tyhle “paměti”, uvědomuju si, že zatímco většina ostatních genů vznikla tím, že někdo opakoval myšlenku (a byl to záměrný design), u tohohle genu si všímám, že vznikl samovolně. Taky mám pocit, že to není ani tak privilegium Red Buttonu jako celospolečenský jev.

Přesto, že slova o tom, že “zpětná vazba je dar” máme v našich redbuttoních dohodách, všímám si, jak je složité a těžké dávat zpětnou vazbu. A nejen dávat. Taky ji přijímat. A tak se někdy stane, že na ni rezignujeme. Přestaneme ji dávat. Vysvětlíme sami sobě, že holt jsme každý jiný a to je diverzita přece. A tak se čas od času nějaká témata neuzavřou a nechají se vyhasnout. Někdy pro někoho s hořkým ocasem. A tu a tam nám vybuchou pod rukama a nedají se přehlédnout. A řešit se musí. Protože si přece nenecháme shořet naší klubovnu, ne.

Má stín svůj stín nebo přináší světlo?

Tohle je gen, ke kterému neumím najít stín. Pro mě už je stínový. Na druhou stranu je to život. Je zajímavé pozorovat (zjišťovat a učit se), jak mohou fungovat dohromady různé osobnosti, různé energie, životní názory, zkušenosti. Jak se dívat na proměnlivou dynamiku toho, kdy jsou různí lidé blíž a kdy dál a jak se mění složení toho, kdo zrovna teď nejvíc žije v síti a kdo na ni kouká z odstupu. Je to jako dýchání. Nádech, výdech…Všechno je tak, jak má být.

A co vy?

Díváte se na své týmy? Uvědomujete si, jaké věty opakujete? Jaké geny do svého týmu vědomě nebo nevědomě vnášíte? Vy nebo někdo jiný? A jak vám slouží? Kde vás omezují a kde vás obohacují?

Nepřehlédněte

Wednesday talks around people - Štěpán Bartyzal

Walking meeting

Data Talk: Lukáš Uhl

NEJDE TO