Sandra svítí v síti - Jak se ladíme v síti dohromady

Píšu o Red Button. O síti, která vznikla jako sen o lepším Česku. O experimentu, který se proměňuje. Zachytávám střípky naší cesty pro budoucí generace. Říkám si, jaké téma ze sítě by stálo za to nasvítit tentokrát. Pohledem do svého kalendáře zjišťuji, že v září mě čeká asi osm retrospektiv s různými týmy. Tak si myslím, že tohle bude asi vážně aktuální. Pokud retrospektivu v týmu neděláte, pojďte nakouknout, jaká byla naše cesta k retroškám a proč na ně nedám dopustit..a taky co se ještě musíme naučit.

Když pátrám v paměti, uvědomuju si, že Red Button je prostředí, kde jsem se s tímhle fenoménem setkala poprvé. Po těch letech si říkám, jak dneska vlastně vůbec můžou existovat (a fungovat) týmy bez retrospektiv.

Retrospektiva nám pomáhá slaďovat se

První zárodek se udál na prvním z Redbuttoních vánočních večírků. Pamatuji si, jak jsme spolu skládali dohromady velké milníky, které se za ten rok v síti udály. Důvod byl jednoduchý. Jsme parta lidí, kteří mají různé životy, žijí v různých kontextech, pracují v různých týmech, na různých projektech či ve firmách a společně se potkáváme jen v pár vybraných tématech. A protože v různých částech sítě se odehrávají různé příběhy, je někdy třeba vytvořit společnou baseline. Vzpomínám, jak jsem měla pocit, že jsme ohraničili časové období, nasvítili ho z různých stran a já měla pocit, že rozumím tomu, co a proč se v síti odehrává.

Síťový blackout

Pak jsme na tuhle celosíťovou aktivitu pozapomněli. Možná to znáte,...

Nebyl čas zastavovat. Makali jsme. V číslech jsme rostli.

Dopad nebyl na první pohled vidět. Všimli jsme si ho až náhodou na dalším vánočním večírku, který profrčel v korporátně přednáškovém módu. Pamatuju si, jak jsem z něj tehdy odcházela a říkala si "tak tohle už nikdy". Během těch skvěle připravených a profesionálních prezentací pohasínali lidem oči. Chybělo mi spolutvoření a takový ten společný nadšenecký hype.

Jenže jak to udělat, abychom byli spolutvůrci, alespoň v určitých momentech? Jak se dostávat na stejný level informací, když každý máme svůj svět jinde?

Jednoduchá retrospektiva je víc než "ticho"

Mezitím síť rostla, rozvíjela se,...ale stále chyběl trvalý mechanismus, jak se propojovat. V jednom projektu jsem měla možnost poznat zblízka fungování kluků z Rainfellows. Uchvátilo mě, jak jako tým každý čtvrt rok procházeli retrospektivou. Vylaďovali se, vyhodnocovali, učili se, oslavovali, plánovali. Inspirace byla jasná. V lednu 2020 jsme na vánočním večírku stáli u velké zdi, psali lepíky a dávali je na časovou osu, nahoru pozitivní události, dolů ty, které zanechali . Trvalo to dvě hodiny. Zapojili se skoro všichni, kdo tu byli. Každý mohl přidat svůj střípek. Byly tu fakta, emoce, oslavy, zážitky, fuck-upy. Základní kámen kontinuálně zlepšující kultury byl pevně položen.

William Walace Speech a kostlivci

O půl roku později na našem tradičním Equilibriu se vyskytl prostor pro další podobnou akci. Tenkrát v síti bublalo pár nespokojeností, nevyříkaných opakujících se témat. Ještě dneska mě mrazí, když si vzpomenu na tu stísněnou atmošku, která následovala po otázce “Co v síti vnímáš jako nevyřešené téma nebo nespravedlnost / křivku vůči sobě nebo jinému členovi?” Bylo to sakra dlouhé. Vysypali se tam snad všichni kostlivci…nepospíchali jsme přes tohle "groan" území. Nechali jsme vše zaznít nahlas. Vyvětrali jsme všechny zatuchlé emoce. Popravdě někdy to stačí. Na konci si vzal slovo Jan Mašek. Obsah toho, co řekl nevím. Vím, ze v mé hlavě znělo “hustá William Walace speech”. Připomínkou je video, které pak poslal. Druhé kolo bylo o vděčnosti. "Za co jsi v síti vděčný/ vděčná?" V síti jsem zažila hodně, ale tenhle moment byl nejniternější, nejvíc do hloubky. Tolik pozitivního, hezkého, bez žádných “ale” nebo jiných dovětků...

Od té doby experimentujeme

Retrospektivy už máme každého čtvrt roku. V září a březnu malou a poEquilibrijní a vánoční velkou, do které se často zapojují i méně zapojení členové. Formáty jsou experimentální a navrhujeme je podle toho, jak vnímáme náročnost témat, které vibrují sítí a jak cítíme náladu mezi námi.

Před rokem jsme zavedli dotazník, který nám pomáhá vtáhnout ty, kteří nemají čas nebo chuť se potkávat nebo otvírat témata nahlas a v diskusi. Pro mě je to i po roce stále testovací mód a stále ladíme, jak nejlépe to nadesignovat.

Zároveň cítím velký dluh vůči mimopražským členům, takže novinkou od příště je hybridní setup. Jsem si jistá, ze tohle “poprvé” nebude to nejlepší ever, ale i to je součást cesty učícího se týmu. Zkoumat, hledat nejlepší řešení, nepřestávat experimentovat, posouvat se.

Co nám zatím nejde

Všimli jsme si, že není vždy jednoduché otevřít přede všemi osobní zpětné vazby. Vytáhnout a dořešit (myslím tím vyčistit a uzavřít) osobní rozpory, různosti, které v určitý moment více či méně ovlivňují týmovou dynamiku. Tohle máme zatím ve fázi “vytváříme”. Za půl roku budeme alespoň trochu vědět, jestli se nám to povedlo nastavit. Ať se to povede nebo ne, dáme vědět, jak jsme na to šli.

Retrošky neprobíhají jen v cele síti, ale i v různých týmech a produktech. Jak na to jdeme tam, o tom už příště! Pokud mate otázky k retrospektivám, dejte vědět, co by vás zajímalo????

Nepřehlédněte

NICE TO HAVE

#Tip 7 - Klíčové momenty

CARGO CULT

Vím, jak to funguje mezi bankéři a brokery - Vlastimil Nigrin