Sandra svítí v síti - Popis pozice - přežitek nebo nutnost?

Píšu o Red Button. O síti, která vznikla jako sen o lepším Česku. O experimentu, který se proměňuje. Zachytávám střípky naší cesty pro budoucí generace.

Po letech v síti si nedokážu představit, že bych nastoupila do práce s pevně vymezeným popisem “tohle je Tvůj chlíveček” a dál ani krok. V mysli mě tahle představa přenesla do vět, které jsem slýchávala...“tohle není naše práce”.

Chtěla bych posvítit na proměny rolí, které se v síti dějí. Nejen z pohledu co je skvělé a proč to máte chtít taky , ale i jaké vnímám nevýhody a pasti.

VŠECHNY VÝHODY SVĚTA

Role se rodí z našich silných stránek

V síti a nejvíc asi v kolejích (o tom, co jsou Koleje, jsem psala zde) jsou lidi, kteří mají různé role. Víc než čímkoli jiným je role definovaná silnými stránkami a expertízou daného člověka. Jak to vypadá? Třeba Luboš je inovátor tělem i duší. Umí dávat rozlítaným věcem strukturu. Podle toho, jak ho pozoruju, ho to táhne k vytváření systému, spojování lidí za prací. Má rád, když lidi a projekty kolem něj rostou a taky ho baví je velmi záhy předávat dál. A to je jeho role v Kolejích/síti. “Standardizovaně” bych to nazvala produkty a procesy. Stále je to ale relativně vágně definovaná oblast, které se nejvíc věnuje.

Laboratoř naživo

Co mi na tom přijde fantastické je, že tohle široké nastavení podporuje růst.

Koukneme na to konkrétně. Když jsem se stala “lepidlem”, neměla jsem páru o tom, co přesně budu dělat. Věděla jsem, kde mám své talenty - baví mě lidi. Jejich spojování, naslouchání bolístkám, umetání cestiček, spravování nefunkčních týmů, posouvání a koukání za horizont. V korporaci to umím skvěle, ale v síti? Jak se to dělá tady? A tak jsem se učila.

V síti se tohle děje celkem přirozeně. Zkoušíme, testujeme, upravujeme, propojujeme. Moc neexistuje věta “tohle nemám na starosti” nebo “tohle nedělám”...spíš “tohle jsem zatím neděla/a”.

Horizontálně i vertikálně

Horizontální růst je skvělý, když víte, kam přesně patříte a v čem se chcete zlepšovat. Říká se, že člověk má mít ve svém rozhledu TÉČKO (mnoho povrchních znalostí a v jedné oblasti hloubku). Tohle začíná být také přežitek. Dneska frčí multioborovost a její propojování. Mluví se o ÉČKU (případně si přidejte kolik nožiček do hloubky chcete).

Jak to souvisí se sítí? Díky mnoha různým možnostem se můžete přesouvat mezi různými rolemi, nasávat a učit se a najít ten nejlepší mix. A taky najít, kde je váš nejlepší pákový efekt.

A tohle je za mě ta nejfantastičtější část růstu - objevení se.

Vzpomínám si, jak jsem kdysi nastoupila do práce a stala se (spíš náhodou) projekťákem. Každý další krok mimo můj rank byl vždycky hodnocen se zdviženým obočím, protože “to je ale divná cesta, když jsi projekťák, jak můžeš rozumět vzdělávání nebo salesu nebo marketingu…” Doplňte si svůj příběh... V síti je tohle přeskakování normální. Je to zdroj našeho růstu.

Flexibilita a možnost

Kromě růstu samotného, reflektuje tohle volné nastavení i proměnu prostředí. Poslední roky nám ukazují, že rychlý svět umí ještě zrychlit. Právě díky tomu, že se nekotvíme k pevnému popisu, jsme schopni reagovat rychle na různé situace a přizpůsobovat se okolnímu světu nebo příležitostem. A tím se znovu něco naučit.

PASTI, PASTI, PASTIČKY

Experimentování versus být nejlepší (a dokonalý)

Všímám si, že lidé dnes často očekávají od procesů/produktů dokonalost, neměnnost (nebo změnu jen pozitivním směrem). Zvykli jsme si na to, že produkty a služby jsou bezchybné. Naše laťka se všemi trendy stále zvyšuje.

Na jednu stranu říkáme, že chybovat je normální, ale ruku na srdce..kdy naposledy jste mávli rukou nad tím, že při aktualizaci vašeho softwaru na telefonu přestalo fungovat psaní zpráv nebo volání nebo foťák..?

Pokud se něco učíme, experimentujeme, musíme si ustát, že věci nejsou dokonalé na první pokus. A v síti o to víc.

Pravá neví, co dělá levá

Další past je ve slaďování. Zatímco jeden je ukotvený ve své roli a jde do hloubky svých činností a rozvoje, druhý ji proměňuje horizontálně. A sem tam se nepotkají. Nepomáhá tomu ani rychlost akcí, které se valí ze všech stran. Velkou roli hraje v síti gen “odbavujeme, nekecáme”. Jsme zvyklí “dělat věci”, ale ne vždy věnujeme dostatek pozornosti sladění myšlenek, cílů, postojů, informací...a tak se někdy zcela mineme. Všímám si, jak je těžké zastavit se na strategické diskuse a jak rychle z nich utíkáme do “dělání”.

Přerostl/a jsem roli

V zaměstnání, když je člověk dobrý (nebo když je tam dlouho) se může stát seniorem nebo managerem. V síti to tak úplně není. Máme mezi sebou dohody, které spolu uzavíráme (a samozřejmě tu a tam revidujeme). I tak se párkrát stalo, že se ocitneme na konci dne v jiné roli, než na kterou se cítíme a kterou chceme. Často v rámci “vyhrnu si rukávy a odmakám si” zapomeneme na to, že naše role není jen dělat, ale vymýšlet a směřovat a najít lidi, kteří nám pomůžou v tom “odmakat si”. Nebo zrevidovat dohody a ujasnit si, co platí a co neplatí.

I když popisuju stejně plusů a mínusů, vidím ohromný přínos svobody v tom nemít přesně a jasně definovanou roli. Mít možnost oscilovat a dolaďovat se průběžně.

Aby to fungovalo a nebyl místo autonomie a motivace jen chaos, je tu pekelně důležité mít strategická zastavení, checkpointy a retrospektivy (nebo jakékoli týmové reflexe), které pomáhají vynést na světlo nejen procesní přešlapy, ale i zastavit se a zrevidovat si, jestli jsem stále na místě, na kterém chci být a mám v něm největší energii.

A co vy? Jaký tým jste?

Pevný popis pozice nebo organický růst?

Nepřehlédněte

Podpora Gigafactory je jako léčit rakovinu kůže indulonou

#Tip 9 - Páteční zpětná vazba

STROM

Mýty o Agilní transformaci