Sandra svítí v síti - Proč jsou v síti Koleje aneb kdo řídí síť

Píšu o Red Button. O síti, která vznikla jako sen o lepším Česku. O experimentu, který se proměňuje. Zachytávám střípky naší cesty pro budoucí generace. Tentokrát už se ponořím do "řízení sítě". Teda, to zní jako oxymorón, co?

"Proč pořád říkáš koleje?" ..."Co to vlastně znamená že jsi v kolejích?"..."Ty pracuješ v Českých Drahách?"

Přiznávám! Máme divný slova. A taky připouštím, že mě tyhle divnosti baví. Uvědomuju si, že některé výrazy, které používám při svém svícení do sítě, vyvolávají dojem, že jsem součástí nějaké sekty, která má tajný jazyk. Nebo že jsme parta dětí na pískovišti.

Co jsou Koleje? A k čemu jsou?

Matně vzpomínám, že tenhle název se uchytil pár měsíců po tom, co jsme slavnostně pohřbili radu a senát. Tohle podivné názvosloví vzniklo z genu Red Button, který bych popsala něco jako "síť je prostředí pro ostatní, aby mohli růst podnikat".

Jak to myslím? Ono to je vlastně podobné firemnímu prostředí…taky kromě produktu (nebo služby) je potřeba mít k tomu komunikaci, marketing, sales, účetnictví,….My v síti často říkáme, že akcelerujeme lidský potenciál. Nejen tam „venku“, ve firmách, ale i uvnitř. Pokud jsi v síti a máš nápad, zvedneš ruku (další zkratka pro to, že napíšeš na Slack nebo oslovíš další členy) a když se k Tobě někdo přidá, je to celkem rychlovka a produkt je na světě. Teda přesněji….jsou týmy, které si užívají proces seznamování, hloubání a tvoření a tak se třeba #workshopbox rodil pár let. #xrleaders spatřili světlo světa po 3 měsících od první myšlenky.

Koleje jsou tedy lidi, kteří vyhrnou rukávy a makají pro to, aby ostatní mohli růst.

Abychom se v tom sami trochu zorientovali (my Kolejáři nebo Kolejníci) a nedělali všichni všechno, rozdělili jsme si témata, kterým jsme jinotajně zase začali říkat tak, aby jim rozumělo co nejméně lidí. Benzín a Lepidlo.

Benzín je to, co nás pohání dopředu.

Sales. Marketing. Taky výkon. Produkty. Procesy. Oragnizace. Zázemí. Mám pocit, že bych všechna slova měla dát do uvozovek. Nemáme KPIčka, plány, normy,....ale na začátku roku si zrevidujeme to, co se odehrálo za poslední rok, zkontrolujeme kompas a upravíme nebo nastavíme směr a cíle (do kterých COVID hází vidle, takže je vcelku flexibilně proměňujeme). Čas od času si i v průběhu roku setřepeme priority.

Jedno benzínové chapadlo je vystrčené k zákazníkům

Benzínovou část má na starosti nejvíc Jan Mašek (sales guru). Ráda bych popsala Honzovu část, ale to bude asi na rozhovor. Dlouhý rozhovor. Zvenku vidím, jak neustále poletuje někde “ve světě”, potkává tolik lidí za den, co já potkám za měsíc, naslouchá, sbírá myšlenky, propojuje lidi, témata, dělá zkratky (nejen Shortcut☺️) a chrlí nápady.

Druhé chapadlo zajišťuje, aby se sny a plány realizovaly

Procesně - produktová část benzinu má za sebou všechny ty organizační témata, která jsou tak nutná, aby cokoli vzniklo a hýbalo se, a tak často to (zejména ve velkých týmech) není vidět. Jsem pyšná, že Jindra je symbolem téhle kompetence, která přemosťuje část produktů a začíná vytvářet podhoubí pro ostatní.

Nezanedbatelná část je i v produktech "lidská rovina", sdílení mezi product ownery, scrum mastery (konečně název, který není třeba moc vysvětlovat), učení se, inspirování, ale i definování a upřesňování toho, co Red Button jako platforma může nebo má nabízet produktům. Když se řekne “Luboš” vidím neustálé experimentování, hraní a učení se.

Lidi a Lepidlo.

A pak je tu víc ta ještě méně uchopitelná, fluffy část. Lepidlo. Myšlenka za tím je jednoduchá…aby v síti fungovala důvěra, bezpečné prostředí, jasnost, lidi se mezi sebou znali, je třeba se o ně starat. Co znamená starat se? Je to o vytváření příležitostí pro setkávání - máme #donut, díky které mu se potkáváme s lidmi, které jsme dlouho neviděli i s těmi, se kterými se neznáme. Na vyjasňování lidských i organizačních témat nám pomáhají retrošky. Staráme se vzájemné učení se a sdílení, taky o onboarding, aby nám nováčci nezůstali sami bezradní za branou. Připomínáme poděkování si i na dálku RB Kudosem.

Bez informací a komunikace se nehneme

Samozřejmě vedle těchhle praktických věcí je tu nesmírná porce komunikace. Chvilkama náš Slack vypadá jako po vymření a není vidět ani živáčka, jindy se na mě vyvalí průtrž zpráv. Když je ticho, trochu zafoukáme do plachet, když hrozí totální zahlcení, tak se ztlumíme. Dávkujeme informace skrze kRB (jasně, další divný název do sbírky). Je to zkratka „k Red Button“ a je to název našeho interního newsletteru.

No a je tu i porce komunikace na sítě. Linkáč, Instáč, Zoom (kam se snažíme detektivně zachytávat všechny výstupy všech členů a dělat každému podporu pro jeho obsah)…tohle všechno se děje nenápadně na pozadí. Tak tomu teď dává nejvíc Kamča Píchová.

Každý z nás má kolem sebe další spoustu lidí a členů, kteří se vzájemně prolínají a potkávají na tématech těžších či lehčích.Zároveň i my mezi sebou často bereme témata v tandemu, a parťákujeme si.

Podobnost čistě náhodná

Když to takhle vypisuju, uvědomuju si, jak podobnou věc stavíme tomu, co existuje ve firmách. Má to dokonce podobné nemoci - v Kolejích je víc informací, protože se tu scházejí u těch, kteří dávají impulsy ostatním. Nevíme, jak elegantně udělat totálně decentralizovaný systém. Zahlcování informacemi všech vším nejde, a tak je dávkujeme a porcujeme aby místo zahlcení byl signál ze středu rovnoměrnější a zachytitelnější radarama ostatních. To, v čem se lišíme je způsob a intenzita zatahování ostatních do témat a rozhodování. Doufám.

Druhá drobnost, která nás limituje je zatím mantra “co si vymyslíš, to si odmakáš” a tak se naše strukturované Trello sloupce zabarvují operativou a opakujícími se činnostmi a pak nezbývá prostor na tvoření, nadhled a strategické posouvání.

Co si z toho vzít tentokrát?

Koukněte kolem sebe a zkuste si říct, které neviditelné týmy umožňují to, že ostatní září...a dejte jim kudos nebo jen třeba řekněte "díky".