Sandra svítí v síti - ReBeLeader pomáhá akcelerovat vizi sítě

Píšu o Red Button. O síti, která vznikla jako sen o lepším Česku. O experimentu, který se proměňuje. Zachytávám střípky naší cesty pro budoucí generace. Pozornost si zaslouží i produkty Red Button, ale možná pohledem do zákulisí.

Síť je unikátní prostředí, kde se rodí spolupráce, spojení, nové myšlenky, přátelství, ale i produkty.

Jestli se teď bojíte vysoce "sejlsového" článku o tom, že je ReBeLeader skvělý, tak nemusíte! To psát nebudu. To je totiž jasný. Chtěla bych posvítit na roli tohohle unikátního produktu v síti.

ReBeL není produkt

Hned na začátku jsem slovní spojení produkt a ReBeL přeškrtla. Proč? To, jak přemýšlíme o ReBelovi je trochu jiné než jen nasadit mu škatulku „vzdělávací program“ nebo „produkt“. Je to myšlenka a vize v jednom.

Vznikl jako spojnice

Historka, kterou povídám na každém onboardingu nového běhu ReBeLeadra, o tom, jak to celé vzniklo, není vymyšlená.

Před pěti lety bylo pár lidí kolem Jana Maška, kteří sdíleli vizi „o lepším česko-slovensku“. Ale jak na to? Ingredience jsou jednoduché!

• Dejte dohromady nejlepší experty ve svém oboru. Ty jsme měli.
• Postavte před ně společnou myšlenku a vizi. Ta by byla taky.
• Nakreslete hodnoty, které mluví o respektu k jinakosti a schopnosti sdílet. O tom, že dva je víc než jeden. Tohle všechno bylo.

Jak ale propojit bandu úspěšných (a tudíž vytížených) sólistů?

Tahle zapeklitá otázka měla nakonec jednoduchou, až Baťovskou, odpověď. Společnou prací. Ano, to, že spoluprací se lidi nejlépe poznají, není vymyšlené. ReBeL před pár lety umožnil natáhnout první vlákna sítě mezi členy, kteří se sotva znali.

Expertíza

Na začátku téhle story nebyl nikdo prvoplánově lektor. Každý z navigátorů (průvodců v programu) je člověk z businessu a praxe. Má svou vlastní dominantní expertízu, kterou uznávají lidé, kteří jsou v oboru považováni źa špičku. A ano, tihle lidé mají co předávat.

Sdílení

Je klíčová hodnota sítě i ReBeLa. A nutno říct, že v Čechách není zcela obvyklá. Odkrýt karty (i trumfy). Nechat ostatní nahlédnout k sobě pod pokličku. Připustit možná trochu zranitelnost. Začít důvěřovat na podání ruky. Spoléhat na to, že druhý nezneužije to, co dávám.

Tady to je naopak. Nebo se to alespoň učíme.

Hledáme cesty, jak spolu nechat vyrůst něco nového. V ReBeLovi sdílí a vytváří partnerství jak navigátoři, tak účastníci. Směju se, když slyším obavy nových účastníků na prvním setkání o tom, že se bojí před konkurencí říkat něco o tom, jak dělají svůj business oni. Naše filosofie je celkem nakažlivá a tahle obava se často rozplyne po pár hodinách.

Respekt

Tak otřepané slovo a tak důležité! Respekt se v síti snažíme zvědomovat třeba v diverzitě. Chápat, že každý jsme jiný. Že máme jiné cesty, zkušenosti, ale i různá přesvědčení. Respekt k tomu, že k cíli nevede jen jedna cesta.

V tomto ohledu zase sáhnu do příkladu navigátorů. Je tu celkem 12 různých lidí s odlišnými zkušenostmi, ale i energií. Tak nějak omylem (a snažíme se tenhle gen vědomě podporovat i dál) se stalo, že každý z dvojice navigátorů má na dané téma trochu jiný náhled. Ano, někdy spolu nesouhlasíme. A ne, nedáváme návody. Sdílíme zkušenosti. Chápeme, že cesto vpravo i vlevo může být v různých kontextech správně.

Jestli někde v síti hledáte, kde se zhmotňuje vize nejvíc, je to právě zde. V ReBeLeaderovi jsou účastníci (říkáme jim posádka) ti, kteří mají sílu měnit prostředí kolem sebe. Ve firmách, městech, neziskovkách,...v okolí. My pomáháme akcelerovat jejich potenciál a oni ho šíří dál.

ReBeL je opensource a inkubátor v jednom

Mluvím o něčem, co není vidět zvenku. Na platformě, nebo možná můžu říct na základech ReBeLeadra, vyrostli nové produkty. Ať už to jsou klony ReBeLeadra pro jednotlivé firmy jako je třeba dlouhodobá spolupráce s Tatrabankou nebo online verze v covidovém roce pro Asahi.

Infrastrukturu jsme budovali jen jednou a ostatní produkty (i ostatní product owneři) ji mají k dispozici. S rostoucím počtem i nerebelovských produktů už jen vylaďujeme a stavíme na tom, co máme.

Připomíná vám to firmu? Ano. A ne. Tady není jeden šéf, který rozhoduje. Je to právě to podání ruky, spolupráce a ochota sdílet nejen know-how, ale i společné zdroje.

A kde máš ten inkubátor, San?

Jasně! Ten jsem si uvědomila nedávno, když v covidovém roce část programu byla online. Experimentovali jsme, vylepšovali jsme a najednou se v programu objevila sada VR brýlí a myšlenka "pojďme udělat VR workshopy pro lídry. Pojďme je přetáhnout do digitálního světa." A během pár týdnů se narodili XR Leaders. Další produkt. Jasně, ještě je to miminko, ale už si pomalu staví svou cestu a rozkoukává se po světě. Vylepšuje zaběhlé procesy. Přináší nové myšlenky, které se aplikují zase zpátky do toho, z čeho byl stvořen.

ReBeLeader má i své další geny, které jsme si dali za úkol zmapovat, protože někdy nás ovlivňují domněnky a vzpomínky a nevědomé pravdy. Tak to zkusím nasvítit zase příště.

Otázka na zamyšlení...

Co brání ve firmách (a nebo mezi nimi) spolupráci? A nemyslím jen slovo důvěra, přemýšlím o tom, co je za tím hlouběji? Jde to nějak hacknout?