Sandra svítí v síti - Vánoční večírek jako kronika našeho vývoje...a přešlapů

Píšu o Red Button. O síti, která vznikla jako sen o lepším Česku. O experimentu, který se proměňuje. Zachytávám střípky naší cesty pro budoucí generace. Tentokrát jsem si vzala do drobnohledu večírky.

Co si představíte vy, když se řekne večírek?

Party? Drinky? Raut? Převleky?..a hlavně zábava….

No, tak takhle to u nás nechodí. Teda ne tak úplně. Většinu roku se vídáme online. Ono se tak Brno, Ostrava, Praha, Teplice a Kodaň nebo svého času Londýn propojují snadněji.

Ano, Covid tenhle způsob práce ještě víc znormalizoval a tak z mého umíněného “já na tu hodinu týdně vás chci vidět” v roce 2019 vzniklo “fakt chcete, abych na tu hodinku přijela osobně..?” (protože pak to jsou hodinky tři, že)

Nicméně večírek (alespoň za starých časů) býval bez diskuze osobní. A pracovní.

Pohledem zpět si uvědomuju, jak na formátu našich večírků můžeme vidět i vývoj Red Buttonu.

Co se nezměnilo, je systém hop-on/hop-off. Tedy víc akcí, které se propojují, a každý se může přidat nebo vystoupit, kde se mu zachce.

Rok první: punk v Brně

Poslední snídaně Brain&Breakfast s Vráťou Hláskem v Impact Hubu. Předvánoční pohlazení po duši. První cinkání skleniček, pohnuté úsměvy. Členové i fanoušci snídaní dohromady. Přeběhli jsme na vlak směr Brno, kde jsme obsadili dětské kupé (než jsme byli nemilosrdně vyhozeni do standardního …a tedy nudného) způsobu cestování.

V Brně jsme pokračovali v místním Hubu pracovní částí. Vzpomínám si, že jsem tam poprvé představovala Franka (mapování vztahů v síti), zažila jsem (taky poprvé) World café, seděli jsme v kruhu, diskutovali jsme síťové finance,..a já (jako starý korporátník) poprvé snila o tom, že tohle je večírek (nebo setkání “zaměstnanců”), který už budu opakovat navždy. Cítila jsem se pohlcená. Součástí něčeho, co má myšlenku, směr. Přetáhli jsme asi o dvě hodiny. Nějak se nám do toho spontánně vmísila i retroška. Nevadilo to. Užívala jsem si lehkost. Tak nějak to “plulo samo”.

A ano, byla i večeře, rozdávání náhodně vylosovaných dárečků, srandičky, hledání druhého, třetího, ….baru..no co, šla jsem spát kolem čtvrté ráno. To asi znáte ne?

Rok druhý: korporátníme v pražském hotelu

S očekáváním loňského flow jsem dorazila až na společnou pracovní část. Hotel. Zasedačka. Stoly úhledně postaveny do U. Stoly?! Prezentace. Vtipné i nudné. Bylo vidět, že přípravy daly hodně práce,...ale já jsem odcházela ještě před dárečkováním. Těšila jsem se toho času do Modré, kde naše proměna z korporátu do firmy se srdcem, byla víc než hmatatelná a já jsem tam našla to vytoužené flow….

Jeden z genů Red Button je testování a experimentování. Tenhle experiment byl slepá cesta.

Rok třetí: Duše večírku se vrátila aneb práce, která není (na první pohled) vidět

Jasné bylo, že musíme změnit všechno.

Místo: Animika

Program: pevné bloky a plovoucí obsah.

Různorodost. Spousta práce a příprav.

Na všechno jsme se dívali optikou “užitečné” a taky “zábavné”. Střídali jsme formáty od malých skupinek přes společnou retrospektivu, poděkování do pytlíčků (tam vznikly naše kudos), world cafe, kruh.

Na pozadí skvělé jídlo, spousta “náhodných” letáků a plakátů, kde bylo možné nechat různé myšlenky na různá témata,....Bylo toho moc. Něco se nestihlo, ale netlačili jsme. Něco nezanechalo ten otisk, který jsme si přáli, ale vrátili jsme to nejdůležitejší. Flow. Radost. “Spolu”.

Rok čtvrtý: lapeni v online světě

Přesto, že před mnoha lidmi v RB smekám co se týká jejich přirozené schopnosti pohybovat se v online prostředí, tahle naše hromadná premiéra zas tak skvělá nebyla. Spousta dobrých myšlenek, která se nám nepodařila dostat do života. Technika byla lehce méně předvídatelná a tak jsme občas mluvili, když se nevysílalo a naopak. Byli jsme připraveni. Všechno na čárku naplánované…ale tušíte, jak tyhle věci v RB dopadají. Přílišná organizace (na minutu přesně) bere flow. Navíc jsme vysílali každý ze svého domova, takže na pozadí na sebe nemrkáme, ale píšeme si na Slacku. Před sebou tři obrazovky

Byl to dobrý pokus. Díky conferáči se vyvedl večer, kde jsme dali společenské hry, virtuální drinky…a doufali, že takhle to je naposled.

Rok pátý, narozeninový: mícháme světy

Snídaně, oběd, pracovní část, večeře..tedy společné posezení.Vypadá to jako na návrat k normálu. No a taky povinné PCR pro každého, kdo přijde. A Ti co nepřijdou? Ti se připojí.

Téměř dva roky v onlinu nám pomohli vyladit naše schopnosti nejen “udělat online” (poznámka redakce: velmi dobrý online), ale konečně oba světy promíchat.

  • Počet stagí: 2 (T-Mobile Magenta a spatial.chat)
  • Počet kamer: 1x ale zato 360
  • Počet jaber: 2
  • Příprava: ufff..velká. Prostě na pozadí to někdo odmakat musí
  • Počet “slyšíme se?”: 138 (kecám, bylo jich víc)
  • Počet lidí naživo: 10
  • Počet lidí online: 30

Suma sumárum: smekám. Byla jsem online a přesto jsem si to užila naplno včetně částí a vtípků, když vypadl zvuk nebo se sekl přenos.

Lessons learned aneb všimla jsem si, že..

  • po každé informační části je třeba mít čas na diskusi.
  • je lepší zaměnit “teď ale začíná .....” za “teď by mělo začít…, ale můžeme zůstat v téhle diskusi o trochu déle.”
  • flow se nedá naplánovat, ale dá se podpořit dostatkem času a diskusemi a osobními tématy
  • zpětná vazba je něco, co stojí za to zohlednit (a tak jsme letos vynechali třeba retrošku a děláme ji zvlášť)
  • práce na přípravě večírku je “neviditelná” a nedoceněná, ale bez ní by se to”flow” a “lehkost” neodehrálo.

A tak posílám velké DÍKY členům organizačního týmu pátého ročníku Lubošovi, Janovi, Lence, Katce, Irče a Dominovi za báječnou přípravu!

A co vy? Experimentujete s večírky? Co nejzajímavějšího jste na večírcích dělali?

Nepřehlédněte

Wednesday talks around people - Štěpán Bartyzal

Walking meeting

Data Talk: Lukáš Uhl

NEJDE TO