Zbytečné stromy, plazma z konopí a důvody proč pracovat méně

Po cestě z Jižní Moravy stále ovoněná vůní bylinek ze Sonnentoru píšu tyto řádky s okouzlením. Při příležitosti otevření nové budovy Solis jsme mohli nechat duši zaplesat nad tím, že v Čejkovicích je místo, kam můžeme směle odkazovat jako na vzor udržitelnosti v praxi. Na místo, které voní radostí a září do dálky. Lidskými úsměvy a snahou každý den dělat vše v provozu, u dodavatelů i zákazníků o kousek lépe. Jen mi odpusťte, že o Sonnentoru se dočtete až příště i s odkazem na článek na Zajímej.se. Tolik podnětů musím strávit a porovnat v hlavě, ale jedno je jisté - návštěvu nové obhlídkové trasy si MUSÍTE napsat na svůj návštěvní list při návštěvě Jižní Moravy. Je to Ráj. A roste v něm radost! A teď pojďme na postřehy ze světa udržitelnosti a cirkularity, které často běží za zraky a stojí za to na ně upozornit.

Holandská inspirace

Často říkám, že druhá půlka mého srdce zůstala v Holandsku. Univerzita ve Wageningenu a její popularizační časopis Wageningen World jsou čtvrtletník, který ve schránce vítám s jásotem. Dodnes nečtu žádný magazín v tisu tak ráda. Vy si ho můžete jednak objednat v tisku, ale i přečíst včetně komplet archivu (který nezastírává, protože jejich výzkum je prostě nadčasový) na webu univerzity (1). Inspirací je jak po stránce zpracování komplikovaných témat jednoduše, ale i v tématech, kterým se toto centrum inovací v udržitelnosti zaměřených na „vědu pro život“ věnuje. Nedávno mě ale při připomenutí Holandska potěšily i Lidovky, kde Roman Šitner napsal o tom, jak v Utrechtu parkem a vodním kanálem nahradili dálnici. A moje druhá půlka srdce zase zaplesala. Je to proměna, která snad pohladí po srdci i Vás. (2)

U stromů ještě chvilku zůstanu. Dost mě mrzí, co se stalo v aleji u Poličky (a vlastně už od Hlinska). Kauze kácení stromů se věnovalo v minulém roce i Nedej.se a díky spolupráci na tomto díle s názvem Mizející aleje můžete vidět i mého dědečka (9:50) (3). Díl prakticky popisuje, jak v Česku postupně mizí aleje, o kterých si i zaměstnanci Ministerstva dopravy (16:05) zřejmě myslí, že dávaly smysl jen v časech, kdy jsme jezdili na koních a koním tak nebylo takový horko. To zase polévalo mě, když jsem jejich slova slyšela. Slova tiskového mluvčího jsou dechberoucí:

„Máme tady silnice, které tu byly budovány kdysi dávno a máme u nich aleje, které měly kdysi nějakou funkci. To znamená aby tam nefoukalo, aby tam nesněžilo. Posunuli jsme se někam v čase a otázka zní, jestli ten původní účel je za a) dneska potřeba a jestli za b) je možné jej vůbec naplnit. Jestli ta moderní auta, která jsou silná a bezpečná, je to kus plechu a skla, jestli vůbec jako potřebují - a lidé v nich - potřebují něco takového.“

Pokud opravdu budeme považovat stromy u silnic za přežitek minulosti a zbytečnost, tak po nás už jen potopa. Nehledě na fakt, že u Poličky se stromy dost pravděpodobně kácet nemusely. Původně byla plánována kompletní rekonstrukce (hloubková) silnice, což se podle slov odborníků nestalo. Navíc kraji chyběla potřebná povolení. Kácení čeká ještě další etapy, zatím se nic neděje a případ prošetřuje Česká inspekce životního prostředí. Mohly tam dost možná stát. A my jsme po vzoru jiných evropských zemí mohli třeba ve strachu o vlastní životy, které nám ty zlé stromy berou, snížit rychlost. Tématu se věnuje například kniha Bomen lanen (14) (Aleje stromů, v holandštině), u které hledám cesty jak zajistit její publikaci v Česku. Pokud by Vás napadly, dejte mi vědět!