CHYBA

Jakou máte konotaci v souvislosti s pojmem CHYBA? Co se Vám odehraje v těle, když si chybu procítíte? Já osobně ukrutně bojuji s tím si chybu přerámovat v něco pozitivního, v nástroj rozvoje.

Škola a výchova ve mně zanechala někde hluboko šrám v podobě něčeho špatného, zakrývání, hledání viníků. Já se teď snažím z pozice rodiče pomáhat svým klukům, aby to tak neměli.

Je jasné, že pokud se chyby opakují, rozhodně to není důvodem k oslavě, ale objevování a učení je s chybou prostě a jednoduše spjaté. Pokud nechci zabít ve svých dětech, ale i lidech kolem mě chuť zkoušet nové věci a objevovat, měl bych vytvořit prostředí, abychom chybu brali jako něco pozitivního, učili se s ní a dokonce chyby proaktivně přinášeli na stůl.

Aby se to mohlo dít, nesmí mít moji kluci strach z potrestání. Nastavením bezpečného prostředí a důvěry se nejen o chybách můžeme bavit, ale navíc jsem schopen se o svých chybách dozvědět i od ostatních formou zpětné vazby. Systematickým podtrháváním chyb červenou fixou a systémem jedna chyba za dvě, dvě chyby za tři a tak dále docílíme jen strachu, který byl často umocněn ve škole zesměšňováním a ponižováním u tabule a doma potom potrestáním a apelem na to, abychom se učili něco, pro co nemáme vlohy.

Takhle ale v budoucím a iterativním fungování přemýšlet nelze. Je třeba se pouštět do rizika a do věcí, ve kterých nemáme stoprocentní jistotu. Svět se neustále mění a posouvá, a tak už není jisté prakticky nic. Také je jisté, že nabyté zkušenosti a vzdělání mi nevystačí na celý život.Je třeba se pouštět do nových věcí a objevovat.

To ale s sebou nese i riziko chyby. Ze světa startupů ke mně kdysi přišlo fail fast fail cheap, kdy vlastně počítám s chybami po cestě, ale eliminuji jejich důsledky na minimum a rychle se učím.

Parťák Mišo Poppe na jedné naší schůzce v EDU použil skvělý výraz, že je to “školné”. Moc se mi to zalíbilo, a tak jsem to začal používat. Školné beru jako investici a i když je někdy hodně drahé, to zvědomění a pojmenování mě ochrání, abych udělal tu samou chybu znovu.

Jak to ale udělat s lidmi, kteří byli vychováni v systému, který jsem popsal výše? Jak a zda vůbec jde zase objevit radost z učení?

Nesnáším rčení, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Je v něm skrytý alibismus, fixní myšlení a nezakládá se na pravdě. Osobně věřím, že když se chce a existuje naše silné proč, jsme schopni se naučit opravdu cokoliv a v jakémkoli věku. I proces učení se dá navíc zrychlit a naučit. Spočívá v tom, najít si své metody, které mi fungují tím, že budu učení praktikovat. Pokud se v průběhu života učím, jde mi to z každou další věcí rychleji a snáze. Dokazují to pro mě lidé, kteří se naprosto rychle a bez sebemenších potíží naučí třeba pátý jazyk.

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza