Nadace Karla Janečka v rámci projektu Laskavec oceňuje lidi, kteří nezištně konají dobré skutky. Prvním Laskavcem třetí série projektu se stal podnikatel Leoš Jiřele z Rybníka u České Třebové. Ve svém výrobním družstvu zaměstnává lidi se zdravotním postižením a uplatňuje principy svobodné firmy.
Dát lidem s handicapem šanci stát se součástí kolektivu, získat stabilní zaměstnání a vrátit se zpátky do života. S takovou vizí filantrop Leoš Jiřele v Rybníku u České Třebové buduje výrobní družstvo Solea. „Člověka nevnímáme jako kolonku, ale lidský osud s příběhem. Čím závažnější diagnózu má, tím je pro něj uplatnění na trhu práce složitější. A tím větší má pro nás smysl nabídnout mu místo,“ říká mladý muž, který za svou podnikatelskou činnost se společenským přesahem nyní získal titul Laskavec.
Společnost Solea přitom není klasická chráněná dílna ani tréninková kavárna, nýbrž firma s poměrně složitou výrobou, kterou tvoří převážně zakázky pro automobilový průmysl. Družstvo před devatenácti lety založil Leošův otec – bezbariérová budova, ve které firma sídlí, byla tehdy k pronajmutí a jen pár kroků od jejich rodinného domu. „Moje teta byla po transplantaci plic a byla jasným příkladem toho, jak těžké je pro lidi se zdravotním postižením najít práci a žít normální život,“ vypráví Leoš Jiřele, jaké okolnosti vedly k založení firmy.
Laskavec Leoš Jiřele
„Já jsem se tehdy ještě živil volejbalem a plnil si svůj klukovský sen stát se profesionálním sportovcem. Skrze zdraví mi to dlouho nevydrželo,“ vzpomíná s úsměvem na dobu, kdy v podniku, který vznikal v holých místnostech s dráty čnějícími ze zdí, pracoval ještě jako brigádník na montáži. Do firmy naplno naskočil v roce 2003 jako řidič dodávky, poté si prošel pozicemi kontrolora kvality, pak vedoucího výroby a celou společnost převzal o pět let později. „Dnes máme 140 zaměstnanců,“ říká spokojeně podnikatel a zdůrazňuje, že za základ úspěchu považuje rozhodnutí nevpustit do podniku cizí kapitál od investorů, ale postupovat samostatně, pomalu krok za krokem.
Solea proto nejdřív produkovala jednoduché výrobky jako třeba víčka na lahve. V současné době se už zaměřuje na lisování plastů, kovů, obrábění i montáže. Její směr, jakkoliv může na první pohled působit překvapivě, se však logicky odvíjí od toho, že Leoš Jiřele vystudoval strojařinu a jeho otec je vyučený zámečník. „Také jsme oba nadšení rybáři, takže mezi našimi prvními produkty byly i rybářské vozíky na batohy a další pomůcky,“ líčí.
