DŮVĚRA A SERVISNÍ KNÍŽKA
(Sebe)důvěra, víra, něčemu věřit a vztahovat se k tomu. Kdo je pro Vás autoritou a proč? Na tuhle otázku jsem už jednou hledal odpověď s Radvanem v pořadu Mí učitelé na EDU.
Dlouhodobě mě téma důvěry zajímá a speciálně pak v kontextu důvěry mezi lidmi a důvěře v autority. Tam jako Češi zaujímáme neuvěřitelné 127. místo, což je v kontextu jedenácté nejbezpečnější země světa paradoxní.
V Kláštore v Dobrom Pastierovi jsem si u Vlada Masláka zase po dlouhé době sáhl na úplně jiný typ autority. Dílo a ekosystém, který tu Vlado s Jánem vytváří mi znovu a znovu vyráží dech.
V čiré nahotě tu vidím víru v dobro a v člověka. Je to něco, co dokážu jen těžko chápat. Standardně prostě lidem nedáváme druhou, třetí nebo i osmou šanci. Vlado ano. Je s lidmi trpělivý a nevytváří ochranné procesy, když ho někdo zradí. Netvoří restrikce pro ostatní na základě špatné zkušenosti, prostě se soustředí na ty dobré věci a vychází mu to.
My se oproti tomu častokrát primárně soustředíme hlavně na to špatné nebo různé odchylky a porušení, a tím utíkáme pozorností a energií od věcí, které jsou podstatné. Soustředíme se na slabé stránky a vytváříme procesy, abychom je eliminovali. Tím nám klesá nejen výkon, ale i důvěra v ostatní.
Viděl jsem a také párkrát zažil toxické manažery, kteří doslova ničili lidské životy. Prostě a jednoduše chodí z firmy do firmy a otravují prostředí kolem sebe. Nemají pokoru, všichni ostatní jsou podle nich špatní, nevidí a neslyší zpětnou vazbu nebo ji neberou vážně, protože prostě neberou lidi kolem nich jako sobě rovné. Myslí si a věří, že jsou něco více a každý, kdo jim takové chování toleruje, je v tom podporuje.
Častokrát se zamýšlím, jak v kontextu odpouštění pracovat s tímto.
Dobrý Pastier se od běžného života totiž v mnohém liší. Představuji si ten okraj propasti, na kterém balancuji, a když někdo bude ohrožovat mou podstatu a bytí, je to najednou úplně jiná káva.
Takové chování je potom okamžitě rozpoznatelné a komunita toho člověka, který jí ohrožuje, velmi tvrdě vytlačí. Říká se, že Boží mlýny melou a také, že Svatý Petr s klíčem od nebeské brány má všechny informace.
Podle mě by ale bylo super, kdyby existovala jakási “servisní knížka”, kde by se každému zapisovalo skóre za daný den, měsíc nebo rok. Po překročení limitu by daný člověk musel na prohlídku, kde by ho dali znovu dokupy.
Představte si, jak bychom se posouvali, kdybychom dostali zpětnou vazbu, kterou bychom brali vážně, pokaždé, kdybychom nebyli příjemní doma, na své děti, kolegy, na paní u pokladny nebo na číšníka, který mě obsloužil, která by se ještě sčítala.
Ta parádní věc je, že je to možné.
Jediné, co musíme udělat, je se o to aktivně zajímat a také nastavit prostředí kolem sebe, abychom se nebáli si ji dávat. V Dobrém Pastierovi máte v podstatě poslední šanci. Pokud neobstojíte tam, je velká pravděpodobnost, že skončíte někde předávkovaní, umrznutí nebo prostě jinak hodně zle. Démoni, se kterými tam lidé bojují, jsou daleko větší a zákeřnější a častokrát si ani nejsme schopni představit, co lidi v jejich životě potkalo.
Odsoudit někoho je tak snadné, ale dát druhou šanci obrovsky těžké.
Pokud ji od někoho dostaneme, měli bychom si jí hodně vážit a dívat se o to častěji na naše skóre v servisní knížce.
_________________________________________________________________________
Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.
- Honza