Jak zařídit, aby byl váš tým dostatečně motivovaný a proaktivní? Zázračný „operační systém“, který se nám osvědčuje, se skládá ze tří základních prvků — autonomy, mastery a purpose.
Ukazuje se, že lidé si chtějí určovat směr vlastního života, tedy být autonomní. Zároveň se chtějí zlepšovat v tom, na čem jim záleží. A nakonec potřebují vidět smysl v tom, čemu věnují tolik ze svého drahocenného času. Těší je, když vidí v práci hlubší smysl, řekněme jako službu nějakému vyššímu cíli.
To je také důvod, proč část naší vize zní: „Aktivně přispět k tomu, aby se ze střední Evropy stal světový leader pro inovace.“
Proto, aby se člověk mohl zlepšovat (mastery), je nezbytné se občas podívat zpět a systematicky si vyhodnotit své činy. Přemýšlení o tom, co máme za sebou většina z nás dělá přirozeně například se začínajícím novým rokem, na narozeninách, při vdavkách aj. Tak proč nepřemítat o minulosti i v práci?
Co pro Outboxera znamená Retro?
Tzv. retrospektiva je přibližně hodinové setkání celého týmu, kdy si rekapitulejeme uplynulý měsíc. Každý má svou „chvilku slávy“ a hovoří k ostatním. Co bývá předmětem? NAPROSTO VŠE, CO SI DOKÁŽETE PŘEDSTAVIT.
Zabýváme se zcela seriózně jak nepořádkem v kuchyňce, nedostatkem fotek na Instagramu, tak ale i nestíhajícími lidmi, nefunkčními nástroji apod. Na druhou stranu si libujeme ve zkrášlování kanceláře, užívání si společných akcí, plnění plánů v projektech, náboru nových lidí apod. Jak vidíte, paleta je skutečně široká. Řeč je o tom, co se daří i nedaří.
Přidanou hodnotou pořádání Retrospektiv je, že nemusíte s některými věcmi čekat na „správný okamžik“ a nic vám neunikne. Nemusíte vymýšlet podle kalendářů kolegů, kdy téma otevřít, neboť máte jistotu, že při Retru budou všichni připraveni k diskuzi. Jsou to vlastně takové organizované a systematizované “kuřácké pauzy” (more: Jak Rachel začala kouřit).
Znáte ještě nějaké další retro?
My, ano! Máme další Retra zaměřená pouze na projekty. Děje se tak čistě z úsporných důvodů. Není potřeba, aby přemítání o průběhu projektu byli přítomni všichni členové týmu. Bavíme se nejen o průběhu z pohledu klienta, ale na přetřes jdou i naše subjektivní dojmy.
Už Sokrates věděl, že správně položená otázka je základ..
Nezáleží na tom, jestli se bavíte ve dvou, třech nebo deseti lidech. Důležité je, se umět správně zeptat, abyste zjistili hlubší motivy. Při týmových rozhovorech musíme počítat se zkreslením přítomností dalších osob, ale přesto určitou informační hodnotu mají. Ostatně všímavější jedinci mohou porovnat projev dané osoby následně při one2one rozhovoru.
Příklady, jak se zeptat:
„Kdy tě projekt nejvíce bavil?“
„Která věc ti udělala největší radost?“
„Kdy si myslíš, že měla tvá práce největší přínos?“
„Kdy to bylo pro tebe nejtěžší?“
„Která věc tě nejvíce posunula?“
Všímáme si, co osoba zmiňuje a v jakém pořadí. Můžeme tak zjistit, čemu pravděpodobně připisuje větší význam. Při následujícím projektu můžeme znalosti využít a šikovně ji motivovat. Doporučuje se ptát pomocí „kdy/kde“ nikoliv „co“. „Co“ podněcuje vyjadřovat se spíše k výsledkům práce a náplně práce jako takové. Ochudíme se tím o hlubší motivy.
Dosahování cílů aneb Jaké jsou next steps?
V minulém článku o IKEA efektu jsem zmiňovala imaginativní zážitky, tedy představování si cílového stavu. I tady si říkáme, jak to bude vypadat, až tížený stav nastane. Bavíme se o tom, co pro to můžeme udělat, co konkrétně!
Vyzdvihujeme to, co už funguje. Říkáme si, co konkrétně musíme udržet i pro příště, za co jsme rádi. Využíváme tzv. shapingu nebo-li tvarování. Jedná se o psychologický koncept, který se vyznačuje tím, že si všímáme povedených věcí a vědomě zaměřujeme naši pozornost tímto směrem. Je prokázané, že pokud se budeme více soustředit na to, co nám jde, zlepšíme se v tom rychleji.
Není to prosté a známé poučení se z chyb*, je to mnohem hlubší. Je to (ideálně doslova) oslava úspěchů. Pěstujte v sobě všímavost! Vyplatí se to nejen v pracovní rovině. Úspěchy si konfirmujte**, tedy dejte mozku signál, že to je ta věc, ze které by se měl těšit a měl by ji chtít zažít brzy znovu.
Tam, kde to zatím nefunguje nebo jsme udělali chybu, si rozebereme příčiny. Na ně navážeme nápady pro zlepšení. Co příště uděláme jinak. Jsem si jistá, že znáte SMARTER nastavování cílů. Nemohu jinak než podpořit tuto techniku. Jedině v této podobě mají cíle v sobě tu správnou hybnou sílu a můžeme si jejich dosažení zpětně vyhodnotit.
Úkoly (cíle) pečlivě zaznamenáváme do Trella, jehož zbožnými milovníky se postupně všichni stáváme. Prásknu na Jakuba, že s tím začal on a nakazil nás (Díky Jakube!).
Don´t forget! We can do it!
– Katka
PS: Snad jste si nemysleli, že by v celém článku nebyl ani jeden citát! „Dosáhnout cíle, který si neurčíte, je stejně obtížné jako se vrátit z místa, kde jste nikdy nebyli.“ – Zig Ziglar
* Pro pobavení se můžete podívat na faily, které se podařili Outboxers v začátcích. Některé opravdu stojí za to!
** Co jsme si naposledy konfirmovali v Outboxers? Například jsme běželi za PAMĚŤ NÁRODA k oslavě 100letého výročí. Ne, že bychom si připisovali vznik republiky:-) Konfirmovali jsme si 1) že někteří z nás skutečně uběhnou 10 km, 2) že jsme pyšní na naši republiku.
Zdroje:
Bahbouh, R. (2013). Pohádka o ztracené krajině: Psychologie sebekoučování. Praha: QED Group.
Khuon, T. (2013). Autonomy, Mastery, Purpose: Why Workplace Incentives Don´t Work. Agile Life Style net.
