Přestože se v Modré snažíme čím dál víc dělat prostor otevřenosti, důvěře, vzájemné spolupráci, stále si nedovolím říct, že je to u nás jako třeba v Sonnentoru. Je to v pořádku, je to proces, měníme se. I tak se stalo, že jeden tým ve své interní kultuře extrémně přeskočil (a to o mnoho dál!) celou firmu. Tým, u kterého by to málokdo čekal.
Před 18 měsíci kolegyně Dáša Kamníková přibrala pod svá křídla nový - druhý tým. Tým, kde to dé doby vládla po mnoho let přísná disciplína a strach. Kolegyně měly velmi omezené pravomoci. Vše, kde bylo třeba rozhodnutí, měla pod patronací tehdejší šéfka. Lidi byli jen "ruce", které vykonávaly povely. O štěstí v práci a radosti se tu moc mluvit nedalo.
STOP!
Než budete číst dál, zkuste odhadnout, co se stane, když do týmu, kde vládne pevná ruka a bič (cukr jsem nezaznamenala), dáte lidskost a lásku?
No, nestane se nic moc. Systém je pevný a snaží se přežít ve své podobě. Tak se stalo, že dva sloučené týmy dál fungovaly odděleně. Jeden s pohodovou atmosférou plnou pomoci a spolupráce (protože tam už tyhle hodnoty byly), druhý tým setrvával v původním rozpoložení. Roli vyžadovače přísných pořádků přejala jiná kolegyně. Neúprosný řád žil dál. Žádný velký nádech.
Když jsme před půl rokem měřili naše NPS, tento společný dvojtým vyšel v poměrně hlubokém záporu (- 25) oproti celofiremnímu 7. Teď je NPS tohohle týmu 5x vyšší oproti celofiremnímu. Zkusím zmapovat kroky, které Dáša dělala a jak došlo za rok k takovému fenomenálnímu výsledku.
Otázka pro Dášu byla, odkud začít rozplétat začarovaný kruh.
