Ekonomika probíhá v cyklech. Zažíváme poměrně dlouhé období ekonomického růstu a všichni netrpělivě očekáváme, že brzy dojde k dosažení bodu zlomu a nastane období recese. Kdy to ale přijde? Jaké to bude mít důsledky? Jak se na to mohou připravit majitelé a management firem? Jelikož se tímto tématem budeme zabývat na dalším setkání BusinessCon, udělal jsem s kolegy přípravu. Zde nabízím poznámky – berte je jako inspiraci a rozcestník k dalším zdrojům.
Těsně před tím, než se v roce 2007 rozpoutala Americká hypoteční krize, která následně přerostla ve Světovou ekonomickou krizi, byla spousta předních ekonomů a analytiků přesvědčených o pevnosti sektoru hypoték. Jeden z mála, kterého jsem slyšel v roce 2006 tuto krizi předvídat, byl Nassim Taleb. Nassim, praxí hedge fund manager a analytik rizik, nejen že tuto (a dřívější) krizi předpověděl, ale předložil také velmi logické a poměrně komplexní matematické vysvětlení podobných fenoménů. Svou koncepci popsal v knize Černá labuť: Následky vysoce nepravděpodobných událostí, která je zařazena mezi 12 nejdůležitějších knih v USA od II. světové války.
Nassim Taleb použil pojem Černá labuť s odkazem na frázi, která se do angličtiny dostala z latiny a jejíž původní význam označoval “to, co neexistuje”. Nikdy se totiž lidé nesetkali s jinou formou labutě než bílé. To se změnilo v roce 1697, kdy nizozemský cestovatel Willem de Vlamingh objevil v západní austrálii místo, kde žilo hejno černých labutí. Jaká byla reakce na tento objev? No jasně, že existují černé labutě, když existují bílé! Přestože do té doby bylo přesvědčení natolik silné, že se promítlo i do jazyka, od té chvíle bylo normální, že žijí labutě černé. Taleb tedy takto definoval tyto zásadní události, které jsou nečekané a překvapivé, přesto mají zásadní dopad. Dalšími příklady jsou vypuknutí II. světové války, IT giganti typu Google, volba prezidentu Trumpa v roce 2016.
Taleb se ale nezaměřuje na predikci těžko predikovatelných událostí, ale popisuje systémy / organizace, které nejen přežijí “příchod černé labutě”, ale dokáží z něj těžit. Tyto systémy nazval Anti-fragile, neboli adoptivní, agilní, anti-křehké.
Demonstrujme si takový systém na příkladu jednoho ze světových podnikatelů, který ovlivnil nejen odvětví výroby – Tomáši Baťovi. Jeho systémem (tzv. Batismus) se mimo jiné inspirovali Japonci a z něj se vyvinul Lean management. Baťa je skvělým příkladem zvládnutí mnoha krizí včetně hrozícího bankrotu v počátcích podnikání s bratrem a válečné a poválečné krize. Jeho systém dokonce přežil jeho vlastní smrt a příchod komunismu k moci v Československé republice. Baťův systém naplňuje kritéria Talebova anti-křehkého systému a může být pro nás praktickou inspirací.
1. Primární účel společnosti: služba veřejnosti
Krize mají ve své podstatě jednu kořenovou příčinu – krizi hodnot. Tím se rozvíjí krize vztahů a už se to roztáčí. Jaký je důvod naší existence? Pokud je účel firmy definován jako tvorba zisku a to je vyznáváno jako primární hodnota v kultuře společnosti, pak může být pro tento účel (zne)užito jakýchkoliv prostředků. Dostáváme se do situace v roce 2007, kdy banky dlouhodobě schvalovaly úvěry u osob, které neměly šanci ho splácet. Falšovalo se, podvádělo se. Ale splňovaly se prodejní kvóty a peníze tekly. Než přišel bod zlomu. Podobně pak Lance Amstrong vyhrál 7x Tour de France s pomocí dopingu, neboť hlavním účelem bylo vyhrát.
Baťa definuje účel firmy jako hodnotu a službu pro zákazníka/společnost a jako palivo pro její generování pečlivě sleduje tvorbu zisku. Ten je ale důsledkem zdravého fungování firmy, nikoliv primárním cílem. To zásadním způsobem mění myšlení a hledání cest pro naplnění takto definovaného cíle. Baťa prokázal svůj hodnotový přístup v krizových okamžicích firmy. Přestože se v úvodu podnikání jeho bratr “zasloužil” o zadlužení firmy (navzdory jejich dohody), nikdy se k tomu Baťa nepostavil s postojem – je to tvoje vina, vyřeš si to. Nebo nechme zadluženou firmu zbankrotovat. Jeho morálka mu to nedovolila. Jeho postoj byl: je to moje – naše povinnost všechny dluhy splatit.
