PŘEDÁVÁNÍ

Předávání je pro mě obdarování a dávání dárků ve mně vyvolává pocit radosti.

Přiznám se, že jsem to tak ale neměl vždycky a chvíli mi na mé cestě trvalo, než jsem začal třeba otevřeně a s radostí sdílet své kontakty druhým. Dávat druhým je ale paradoxně docela sobecká věc. Vede totiž ke spokojenosti, štěstí a dlouhověkosti.

V této souvislosti bych moc rád připomněl knihu Give and Take od Adama Granta.

Setkávám se a setkal jsem se s mnoha bohatými a úspěšnými lidmi, kteří mi řekli, že teprve darování je začalo činit šťastnými. Vím také o mnoha příbězích, kdy si to tito lidé uvědomili až příliš pozdě. Mnozí z nich neměli to štěstí předat svým dětem svůj čas a i když je materiálně naprosto zabezpečili, pocit prázdnoty a odcizení je v jejich vyprávění silně cítit. Když to píšu, svírá se mi z toho srdce.

Darování je tedy sobecké a zavání trochu egem. Rád bych se ale přesunul k jinému typu darování a to k předávání zkušeností a tedy k učení.

Ať už jsme na pozici lídra v týmu, CEO nebo rodiče, máme každý den možnost předávat. Každá věc, kterou jsme schopni někomu předat, nás činí prospěšnými a navíc je to opravdu skvělý pocit. Hřejivý pocit, kdy vidíme v reálném čase plody naší práce, je prostě k nezaplacení. Investovaná energie se obrovskou silou vrací zpátky.

Vybavuji si první BusinessCon na téma inovace, kde jsem přirovnal inovace k dítěti. Musíte do ni také vložit všechnu svou energii, a pak už jen doufáte, že se Vám ta energie vrátí.

Pamatuji si, když jsem kluky učil lyžovat nebo plavat. Kolik hodin jsem s nimi strávil ve vodě, ne abych je driloval ve stylu a říkal jim, jak to mají dělat, ale aby si vybudovali k vodě vztah.

Pro mě osobně je voda hodně důležitá. Chodím plavat každý den, pokud to jen trochu jde, a vodu obecně miluju. Je to živel, který je krásný, ale umí být i velmi nebezpečný. Je třeba mít před ním velký respekt, pokoru a rozumět mu. Součástí balíčku by proto mělo být i tohle předání, protože by to potom nebylo kompletní.

Když vidím, jak se Kuba ve vodě pohybuje, jak vodu cítí a co dokáže ve svém věku, je o míle přede mnou, a tak ho nechci brzdit a zkouším hledat hranu, aby se posouval tak, jak nejvíce může.

Hranu na úrovni zóny komfortu a zóny stresu, ve které se maximálně učíme. Najít ji patří k dovednostem dobrého učitele. Každý z nás ji má samozřejmě někde jinde a vždy, když o tom přemýšlím, kreslí se mi v hlavě obrázek Tomáše Hrudy s pružinami, který symbolizuje diferencovanou výuku v rámci Učící se organizaci.

Každý máme holt různý počet závitů a tím pádem i rozsah onoho natažení.

Hranice potápění je u PADI osm let, a tak jsem se rozhodl ukázat Kubovi další rozměr vody. Mnoho lidí by si asi řeklo, že je to nebezpečné nebo, že zbytečně riskuji, ale já vím, že nastal ten správný čas a že je připravený se posunout na další level. Pocity, které jsem u toho měl, byly famózní. Vidět jeho obličej, když se poprvé nadechl pod vodou, byl k nezaplacení. I když se po čtyřiceti minutách třásl jako ratlík, vůbec se nechtěl vynořit a na hladině se smál od ucha k uchu a kroutil ocáskem. Na víkendu Otec a syn jsme si slíbili, že společně podnikneme něco zajímavého a i tahle věc Kubu posouvá o kus dál.

Dávat druhým to nejlepší z nás je skvělá práce a já vidím, že princip sdílení je i v businessu vlastně obdarováváním se navzájem.

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza

Nepřehlédněte