Poslední tři čtyři roky se z každého druhého „bórdrůmu“ ozývalo unisono: „Co vlastně chtějí ti mileniálové? Proč pro ně nejsme atraktivní? Jak s nimi máme komunikovat? A zajímají je vůbec ty naše služby?“ Kolik otázek, tolik odpovědí. Nevím, co zde bylo dřív, zda vejce nebo slepice, ale internet je zaplaven kupou článků, analýz, zamyšlení a doporučení – CO S TÍM? Zadal jsem si mileniály do Google trends a graf dole ukazuje se, že tahle mileniálová horečka dosáhla svého vrcholu někdy na konci roku 2016. Od té doby klesá. Ptáte se proč?
Jednou z logických odpovědí může být, že se potávka jednoduše nasytila a mileniálové jsou již stabilní součástí ekonomicky aktivní populace. O mileniálech bylo napsáno tolik často i protichůdných informací, že sami někteří z nich si z toho začali dělat na sociálních sítích legraci. Něco ve smyslu: „Dejte nám pokoj a starejte se o sebe“.
Další možnou odpovědí je, že se na scénu – a tím i do pozornosti firem – už dere pomalu generace nová. Vím, každé nálepkování vede automaticky ke zjednodušování, potírání individualit a škatulkování. Věřte mi, rád bych se tomu vyhnul. Ale pokud chcete zachytit společné statisticky významné trendy v chování určité věkové skupiny lidí, tak to prostě bez nálepky nejde. Promiňte mi tedy pro dnešek trochu generalizování a pojďme na to!
Pro demografickou kohortu narozenou na konci devadesátých let a na začátku nového století se objevuje vícero názvů. Zaregistroval jsem iGen, post-millennials nebo Gen tech. Ze soutěže pořádané v roce 2012 USA Today vzešlo dnes i nejpoužívanější označení – Generace Z. Já jim pro dnešek ale budu říkat pěkně postaru – PUBERŤÁCI. A protože sám mám takové tři doma, můžu si konečně porovnat, co říkají výzkumy s tím, jaká je těžce prožívaná realita :)
Dnešní puberťáky odlišuje od předchozí generace jedno privilegium – všichni se již narodili do doby internetové. Webová revoluce z druhé poloviny 90. let poznamenala jejich výchovu už od raného věku. Technologie se stala kompaktnější a cenově dostupnější, popularita smartphonů rostla exponenciálně.
Generace Z se tak díky „digitální vazbě na internet“ snaží unikat z emočních a duševních zápasů, s nimiž se setkávají offline. Vic než 40 % puberťáků dnes tráví v „onlajnu“ přes tři hodiny denně pro jiné než školní účely. Pro srovnání v roce 2004 to bylo jen 22% dospívajících.
Mileniálové, ale ani puberťáci se dnes do dospělosti nijak neženou. Zůstávat v jistotách a komfortu bezstarostného dětství co nejdéle jim docela vyhovuje.
Podle psychologů Jean Twenge a Heejung Parka, kteří analyzovali 8,3 milionu odpovědí v průzkumech dospívajících od roku 1976 do roku 2016, žijí dnešní 18letí podobným způsobem jako 15letí v té generaci předchozí. Odkládají nástup do zaměstnání a také mnohem později dostávají zaplaceno za první brigádu.
V 70. letech bylo běžné, že 75-80 % čerstvě plnoletých již mělo nějaký příležitostný příjem. Dnes toto procento kleslo těsně nad polovinu dospívající populace. Dospělost si tak dočasně odkládají na neurčito.
Kam zmizela touha po osamocení?
S odloženým rozletem z rodičovského hnízda souvisí take snížená míra zodpovědnosti a větší sociální izolovanost. Mladiství nijak netouží po vlastní nezávislé cestě. Tradiční symptomy pubertálního chování jako jsou uzavřenost, kritičnost a odmítavé chování vůči rodičům, se začínají částečně vytrácet. A tím i role puberty jako hraničního vývojového období mezi dětstvím a dospělostí.
Doba společného mezigeneračního soužití se prodlužuje – mladým vyhovuje komfort a rodiče oddalují negativní očekávání spojená se syndromem „prázdného hnízda“. Mladým dospívajícím vyhovuje užívat si „all inclusive“ domáci servis, docela pohodlný „mammahotel“. A stejně pohodlný je i „Táto zaplať!“ řešení v podobě permanentně natažené ruky a života z tátovy kreditky.
Změny v rychlosti životního stylu, nepřeberné množství informací, propojenost skrz sociální media a fragmentované množství externích podnětů způsobují, že dnešní pubertáci mají menší touhu vzdalovat se z domova a objevovat svět na vlastní pěst z dosahu rodičů. V 70. letech mizely děti z očí rodičů v průměru 3x týdně, dnes je to méně než dvakrát. Virtuální kontakt s přáteli nahrazuje kontakt fyzický.
S nastupující dominancí virtuality souvisí i změny v dalších aspektech pubertálního chování jako jsou randění, ochutnávky alkoholu nebo první sexuální zkušenosti:
-
Od roku 1993 kleslo procento páťáků, kteří zkoušeli alkohol o 59 %, sedmáků o 40 % a maturantů o 26 %.
-
Co se týká randění, tak v 80. letech, kdy dospívali rodiče dnešních puberťáků, přiznávalo takovou zkušenost celých 85% dospívajících. Průzkum z roku 2015 vykazuje výrazný pokles a zkušenost s randěním přiznává pouze 58% středoškoláků.
-
V roce 1991 uvádělo 54% středoškolských studentů (v USA), že mají za sebou alespoň jednu sexuální zkušenost. I toto procento pokleslo a v roce 2015 na stejnou otázku odpovědělo kladně jen 41% dotázaných.
Přes všechno výše uvedené vzbuzují další charakteristiky nastupující generace v porovnání s mileniály spíše optimismus. Zdá se, že oproti mileniálům, kteří se dlouho oddávali trochu bezstarostnému a bohémskému způsobu života, je mladší generace více při zemi a realistická v tom, co si mohou dovolit.
Věří tomu, že disciplína a tvrdá práce vedou k úspěchu. Jsou si více sebe-vědomí a dívají se dále do budoucnosti. Jsou pragmatičtí a věří, že mohou najít svůj „dream job“ v něčem velmi užitečném pro společnost, co budou mít zároveň i rádi.
Tím, že jsou přirozeně technologicky velmi vyspělí, mají jako generace výborné předpoklady nacházet nová neotřelá řešení. Jsou sice méně kreativní v porovnání s předchozí generací mileniálů, ale zase jsou více inovativní. Mají podnikatelského ducha a nevnímají majoritně zaměstnání jako hlavní a jedinou možnost výdělku. Dá se očekávat, že jejich míra nezávislosti bude větší a nastane nakonec v porovnání s předchozí generací i dříve.
Tím, že se dnešní puberťáci trochu nadneseně narodili už se smartphonem v ruce, považují ho za samozřejmou a přirozenou součást svého života, možná až své osobnosti. To ale paradoxně znamená, že si na něm nevybudovali škodlivou závislost v průběhu dospívání a narozdíl od mileniálů a dokonce některých baby boomers, dokážou mobilní zařízení snáz odložit a odpojit se. Generace Z se oproti mileniálům více zaměřuje na osobní propojení a komunikaci tváří v tvář.
Hodnotový rámec jejich rodičů byl založen na svobodě a vztazích. Baby boomers usilovali o životní rovnováhu, vysoko kladli tradiční vzdělání a zkušenost a v jejich přístupu k problémům okolního světa se skrývala notná dávka skepticismu.
Šťastný konec
Mezigenerace mileniálů se vzdorovitě snažila vymanit z plánování budoucnosti a techonologický boom dospívání je tak trochu utrhl ze řetězu a přinesl jim obrovskou neukotvenost na startovní čáře do dospělosti. Snaha odlišit se od nudného a trochu bojácného, ustaraného a utrápeného života rodičů vykmitla kyvadlo jejich hodnot k „tady a teď“. Primárním cílem života se stala vášeň, snaha být štastný, objevovat nové nepoznané obzory, sdílet svoje zážitky s okolím. A následně udržovat vysokou hladinu dopaminu čekáním na dostatečný počet lajků.
Zdá se, že s generací Z se kyvadlo vrací blíže rovnovážné poloze. Puberťáci jsou dnes mnohem citlivější a vnímavější k udržitelnosti života na naší planetě. Jsou velmi flexibilní, méně egoističtí a spolupráce s ostatními patří v jejich hodnotovém rámci hodně vysoko. Zároveň jsou aktivističtí. Nezůstávají stranou problému, dokážou si stát pevně za svým názorem a také rovnost příležitostí je pro ně extrémně důležitá. I proto jsem optimista, že svět bude za pár let v dobrých rukou.
— Petr Beneš, Business Consultant, Startup Mentor & Coach, Technoptimist
