Remolice staveb, revoluce textilu, regenerativní růst a pozvánka do Hotspotu

Píšu si poznámky. Všude. V knihách, o kterých vím, že mi zůstanou v knihovně. V diářích, které mám rozpracované tři (podle tří základních témat, kterým se teď věnuji - tedy uspořádávání osobního života a mého fungování k neustálé spokojenosti, finalizaci doktorátu a tématu udržitelnosti), na vstupenky, jízdenky, ubrousky. Poslední roky samozřejmě hrají i zápisky v telefonu, které člověk lehce otevře odkudkoliv. Psaní toho, co pro sebe považuji za podstatné a chci si udržet v mysli, je moje nekončící vysoká škola života s mnoha nadstavbami. A pak v poznámky archivuji, píšu k nim obsahy do diářů a pravidelně se k nim vracím. Vstupenky a jízdenky archivuji. Na diáře lepím roky. K některým se vracím a píšu reflexi a poznámky do boků a pod čáru, abych věděla, kam se moje (často naivní, ale někdy až děsivě přesné) představy posunuly. Jedno jsem tak z pročítání diáře ze začátku studia na doktorátu vyčetla jasně. Kdybych postupovala podle dohody s panem profesorem Moldanem hned od začátku bez zbytečných začátek, mohla jsem všechno potřebné dát dohromady za polovinu času. Nastavil mi jasný rámec, ve kterém nebylo nic míň a nic víc. Vše, co člověk musí pro doktorát udělat. Ale já neumím jít přímou cestou. Ony ty zatáčky, květnání myšlenek, jejich opětovné narovnávání a seznamování se se vším novým po cestě je často mnohem zajímavější než jít rovnou k cíli. A tak je to i s životem. U něj je ještě navíc rčení, že cesta může být lepší než cíl, vlastně radikálně pravdivé. A proto květnejte. Myšlenky, vztahy a témata. Rozvíjejte, archivujte, znovuotevírejte a rozjímejte. Učte se ze svých rozhodnutí a vězte, že i v udržitelnosti je to stejné. Chceme-li udržet svět, musíme udržet v klidu a pohodě svoji duši. A tak vítejte u čtvrtého vydání toho, co se v udržitelnosti a cirkularitě děje Za zraky. Udělejte si dobrou kávu a čaj a třeba si nějakou inspiraci zapište i Vy. Rukou. Už je vědecky dokázáno, že si to tak zapamatujete mnohem lépe a na delší dobu.

Evoluce tkaní sítí - tentokrát těch textilních

Textil je mé srdcové téma. Nejen že je to jeden z historicky zásadních průmyslů pro Českou republiku, u kterého očekávám brzkou renesanci, ale je to i téma mého disertačního výzkumu. Věnuji se v něm mapování datových mezer (a věřte, že jich je požehnaně) ve sběru informací o tom, kde a kolik vzniká textilního odpadu v Česku a kam putuje. Mapuji ale i bariéry pro aplikaci cirkularity do praxe a jak tyto mezery a bariéry překonávat díky společnému úsilí. Jednou z mezer pro další postup bylo určení množství textilu ve směsném komunálním odpadu. A tak jsme s Tereza Zoumpalova a týmem z INCIEN spojili síly a zveřejnili data z více než 60 analýz, ze kterých vyplývá, že v toku, který putuje nejčastěji na skládky a méně už do spaloven je více než 130 000 tun ročně. A to opravdu není málo. Vzhledem k faktu, že má Česko od roku 2025 zajistit funkční síť pro třídění textilu, tak můžeme z těchto dat vycházet pro postupné plánování sběrných míst nebo nových systémů záloh, které by spotřebitele motivovaly nosit textil zpět výrobcům.