Manažerský tip Davida Vrby. Každé pondělí. K ranní kávě. Tipy z praxe Davida Vrby.
„Agile“ a důvěra
Kdo neslyšel v dnešní době slovíčko agile, jako by nebyl. Je to další výraz, který se skloňuje ve všech rohových kancelářích a jednačkách vedení. Konzultanti si na něm mastí kapsy. 6 Sigma už nefrčí. Přišlo agile.
Jak být agile rychle a levně, to je, oč tu běží (tedy dle šéfů). Čím více ho chtějí a tlačí členové vedení nebo stylověji CXOs, tím hůře se prosazuje mezi lidmi ve firmě. Pojďme si agilitu trochu demystifikovat. Jak z úhlu pohledu vedení, tak optikou řadových zaměstnanců.
Začnu u vedení. Pokud chcete, pánové (a sem tam dámo), škálovat agile, musíte napřed naškálovat důvěru. Agile bez důvěry nefunguje. Nebude dobře fungovat ani v silně hierarchické firmě, kde o všem rozhoduje vedení. Zavádět agilní metody je možné tehdy, kdy je firemní kultura ve stavu, kdy převládá pocit sounáležitosti mezi lidmi, individualismus ustoupí a lidé rozumí, že v týmu se to lépe táhne.
Teď zpráva pro všechny ostatní pod vedením. Nebojte se agility. Mrkněte se na web na agilní manifesto. Bude se vám líbit. Mluví se tam o selském rozumu a zákazníkovi. Agilita je o odpovědnosti ve vašich rukou, o možnosti rozhodovat, pracovat na projektech, kde rozvíjíte své silné stránky (své mistrovství). Je také o učení se a smyslu, kdy vždy víte, proč děláte, co děláte.
Ale zpět k důvěře, bez ní to opravdu nepůjde. Jak si u vás důvěřujete, v týmu a mezi týmy?
— David
