Manažerský tip Davida Vrby. Každé pondělí. K ranní kávě. Tipy z praxe Davida Vrby.
Superstar vs Rockstar
Do jaké skupiny patříte? Komu více ve firmě fandíte? Teď možná přemýšlíte, o jakém sportu mluvím, jestli jde o (americký) fotbal nebo basketbal. Nejde ani o jedno, ani o druhé. Stále zůstáváme v prostředí firmy.
Už jsem jednou zmiňoval knihu Radikální otevřenost. Často se o ní mluví v souvislosti s transparentností, upřímností a se zpětnou vazbou. Toto jsou velmi relevantní témata, ale o těch dnes mluvit nechci. Neméně mě v této knize Kim Scott zaujalo téma, které se týká právě superstars vs rockstars.
Ti první, takzvaní HiPos (high potententials) jsou draví, rychlí a často se ženou za kariérou. Někdy i přes mrtvoly. Jsou vidět, je o nich slyšet. Mimochodem HiPos nejsou automaticky i high-performers. Ti druzí jsou často opomíjení a jejich role je mnohdy nedoceněna. Jsou pokornější (nezřídka specialisté) a o povýšení nebo přidání si neřeknou. Ti první odejdou, když jim firma nevyjde v něčem vstříc nebo když dostanou lepší nabídku. To rockstars neudělají. S kamenem totiž jen tak jednoduše nepohnete.
To, jaká hvězda jste, ovlivňuje i období života, ve kterém se nacházíte. Párkrát se mi stalo, že za mnou přišel někdo z vedení a postěžoval si, že jeho manažer už ztratil „drive“. Onen člen vedení si třeba nevšiml, že dotyčný manažer/ka má doma miminko. To nám umí naše hodnoty pěkně zpřeházet.
Na toto má skvělé řešení Spotify, přišli (a inspirovali tak mnoho firem) s šestiměsíční dovolenou pro oba rodiče. Vedení šlo samo příkladem.
Jak je to u vás? Nezapomínáte na rockstars, které tvoří pevný základ vaší firmy? Proč se ptám? Jako manažer jsem na ně často zapomínal. Málo jsem je chválil.
— David
