Manažerský tip Davida Vrby. Každé pondělí. K ranní kávě. Tipy z praxe Davida Vrby.
Neměňte se, rozvíjejte se namísto toho!
Lidé nemají rádi změnu. Bere nám jistotu. V některých statistikách dokonce vychází, že Češi jsou v ochotě přijímat změny ve srovnání s jinými národy na samém konci pomyslného žebříčku. Dobře si pamatuji, jak globální 3M CHRO uváděla Čechy jako nejméně mobilní národ (z pohledu pracovního trhu). A to vždy, když jsem jí vysvětloval, proč se do St. Paul v Americe opravdu stěhovat nechci.
Mám nápad. Nazývejme změny jinak. Co třeba progres nebo rozvoj? Když o tom zadumáme, progres je v podstatě základem všeho pokroku, progres je základem všeho konání v přírodě. Dokonce je i velmi provázán se štěstím. Když se nám něco daří, když vidíme, že se něco mění pod našima rukama, jsme spokojenější. Progres (a rozvoj) jde ruku v ruce s flow, o kterém jsem už taky psal v tipu č. 79. Je i základem růstu – jak osobního, tak firemního.
Ray Dalio, jeden z nejúspěšnějších podnikatelů světa (Příběh jeho firmy Bridgewater Associates je opravdu velmi inspirující. Doporučuji nastudovat.) ve své skvělé knize Principles popisuje nutnost stálého progresu. Říká, že progres je výsledkem bolesti a následné reflexe. Chcete-li, poučení se. Tedy opět jde o učení.
Co to znamená? Tím, že si změny přejmenujeme na progres, se nám třeba budou lépe akceptovat, ale i iniciovat. Bez bolesti to asi nepůjde. Vzpomeňte si na sportovce nebo na to, jak jsme se učili chodit, jezdit na kole.
Pro rok, který je stále v samém začátku, si sám sobě ordinuji více progresu, učení a třeba i bolesti, tedy vystupování z komfortní zóny. Osobní růst se děje totiž vždy mimo komfortní zónu. Kolik vystoupení z komfortní zóny si tento rok naordinujete vy?
— David
