Manažerský tip Davida Vrby. Každé pondělí. K ranní kávě. Tipy z praxe Davida Vrby.
Chválím. Chválíš. Chválíme.
Pochvala patří bezesporu do výbavy vědomého manažera. Je to takový malý zázrak. Nestojí nic, je zadarmo, je to nevelký dárek s velkým dopadem. Dokonce pomáhá měnit chování, jak vysvětluje v TED talku Tali Sharot. Podle Gallupa (a těm věřím) zvyšuje častá pochvala produktivitu, angažovanost, ale dokonce větší spokojenost zákazníků (a partnerů).
Proč ji tedy nepoužíváme častěji, ve školách, v práci? Jen dva lidi z 10 mají pocit, že jsou chváleni. Sám se v tom snažím zorientovat. Během své kariéry jsem byl velmi špatný chválič. Nešlo mi to. Když už jsem to zjistil (jakožto výsledek zpětné vazby formou procesu 360), tak jsem začal chválit víc. Ale bolelo to. Nakonec jsem se vylepšil. Co z toho plyne? Chválení je dovednost, kterou je třeba trénovat.
Pochvala je lidská potřeba, a to docela základní. Nechválení zaměstnanci opouštějí firmy předčasně až 3x častěji. Podle Gallupa bychom měli být pro naši spokojenost pochváleni aspoň jednou týdně. Jste? Já ne. Nezoufejte. Endogenní chválení (tedy když se pochválíte sami) se zobrazuje v mozku stejně jako exogenní chválení. Chvalte se sami, přátelé OSVČ.
Už víme, že na frekvenci záleží. Důležitá je nicméně i forma. Od Carol Dweck nebo třeba Shawna Achor jste už možná slyšeli, že špatně formulovanou pochvalou se dá hodně pokazit, a to nejen u dětí a sportovců. Jen ve zkratce – vynechejte superlativy jako: „Jsi nejlepší, nejchytřejší.” Nesrovnávejte: „Byl jsi lepší než…“. Hodnoťte a chvalte za nápad, pokrok, výhru, spolupráci. Hlavně se vyhněte sendviči, tedy krátké pochvale, po které následuje ALE a kritika.
Pochvala je obnovitelný zdroj, nikdy nedojde. Obnovitelné zdroje jsou teď dost potřeba. Tak se jich nebojte.
— David
