Manažerský tip Davida Vrby. Každé pondělí. K ranní kávě. Tipy z praxe Davida Vrby.
Politikaření? Ale fuj!
Politika a politikaření v organizacích má převážně negativní konotaci. Asi vás napadnou věci jako manipulace, skryté agendy a snaha se vyšplhat na vyšší pozici. Třeba se vám taky vybaví jméno Niccolo Machiavelli.
Nicméně, politikaření je kritická součást života. Je dobré zákonům politiky (té dennodenní) rozumět. Bible daného tématu je pro mne 48 laws of power Roberta Greena. Stále z ní čerpám.
Firemní politikaření nebo politika nemusí být destruktivní. Je to v podstatě absolutní základ schopnosti kohokoliv, ale především lídra, mít dopad. A teď to hlavní. Politikaření je konstruktivní, když jde ruku v ruce se službou pro ostatní. Skvěle to popisuje Philippe Rosinski ve své knize Global Coaching.
Ten, kdo chce sloužit, ale nemá moc, je idealista. Ten, kdo sloužit nechce, ale má moc, je arogantní… (doplňte si). Já jsem vždy chtěl být ten, kdo tvoří a slouží. Na to jsem potřeboval i konstruktivní politikaření.
Co říká definice? Politika je schopnost (a moc) přesvědčit jiné, aby dělali, co chcete vy. Ona moc má své zdroje. Je to třeba status, tedy co máte na vizitce. Ale také znalosti, kreativita, vaše kontakty, interní aliance nebo třeba empatie a schopnost naslouchat. Už dlouho to není o síle fyzické nebo jenom frčce.
Aristoteles kdysi řekl, že jsme politické bytosti. Nebál bych se tedy politikaření pro dobrou věc a službu. Bez něj by se vlastně nikdy nic pořádného nestalo. Paradoxně, nejvíc je třeba konstruktivně politikařit v neziskovém sektoru.
Tudíž, naučte se kreativně politikařit. Není na tom nic zlého!
— David
