Manažerský tip Davida Vrby. Každé pondělí. K ranní kávě. Tipy z praxe Davida Vrby.
Networking? To není pro mne!
Tohle jste už asi slyšeli. Tak jak to v Česku bývá, z každé rozumné věci, která přichází ze západu, se stane dříve nebo později sprosté slovo. Platí to pro agile nebo happiness, ale taky networking. Ten, pokud jej ovládáte, může ovšem být nejdůležitějším nástrojem vašeho rozvoje.
Je to už asi deset let, kdy se mi dostala do ruky kniha Keitha Ferrazzi Never eat alone. Ten je vnímán jako mág networkingu (síťování zní hrozně). Postavil si na něm svou globální kariéru. Ne zcela řízeně, jak sám doporučuje, ale spíše podvědomě se jeho pravidly dlouhodobě řídím. Obědvat musíte, snídat také, proč tedy sami?
Networking je podle otce inovačního managementu Claytona Christensena také jedním z faktorů úspěchu inovátora. Je jedním ze stavebních bloků jeho „innovators DNA“, jak tento skvělý profesor Harvardu, který loni zemřel, napsal pro HBR. Kvetoucí networking je dle jiné studie také hlavním důvodem jedinečnosti a úspěchu Silicon Valley.
Jaká je vaše síť? Kolik lidí znáte mimo firmu a okruh kamarádů ze školy? Potkáváte se s nimi pravidelně? Odcházíte ze schůzek domů se zápisky a spoustou aha momentů? Vnímáte schopnost networkovat jako kompetenci, na které se dá pracovat? Já ano a myslím, že to stojí za to. Bohužel často potkávám lidi, kteří jsou klidně 15 let v jedné bublině, třeba té telekomunikační, pojišťovací nebo bankovní.
Zapomeňte ale na trapné večírky s povrchními diskuzemi o golfu. Networking je o hloubce, o autentickém zájmu o toho druhého. Je hlavně a především o dávání než o braní. Skvěle to popsal Adam Grant v knize Give and take. Networkeři jsou giveři. Češtino, omlouvám se!
Vyšší dívčí v této oblasti je stát se konektorem, tím, kdo nezištně propojuje, tak jako to ve skupině Red Button dělá asi nejlépe Honza Mašek.
Tak tedy, zvažte propíchnutí své bubliny, pokud v ní jste.
— David
