TRPĚLIVOST

Často přemýšlím nad vlastnostmi lidí, kteří mi imponují. Zajímavým místem při mém pozorování je trpělivost.

Ta úzce souvisí s budováním návyků. Ty dobré jsou totiž vidět až po určitém čase a naopak ty špatné si užíváme ihned. Jaká slast je sáhnout třeba po cigaretě nebo pytlíku čipsů, oproti pravidelnému cvičení, které se propíše na zdraví nebo postavě až za delší čas.

Jít trpělivě a dlouhodobě za svým cílem je skvělá vlastnost. Na ale cestě existuje mnoho výmolů a odboček, a tak se častokrát může stát, že když dostatečně dlouho nevidíme výsledky, sejdeme z cesty a necháme danou věc plavat s tím, že nefunguje. Vybavuji si svou diskuzi pár měsíců zpátky ohledně startupů. O tom, jak je tohle ošidné a mnoho lidí to vzdá, než přijde ona pověstná hokejka.

Trpělivost je tedy pro mne propojena s vytrvalostí.

Z hlediska učení zase vidím trpělivost ve vztahu ke svým dětem. Vydržet nezasáhnout a moc neradit je těžký úkol. Nechat je samotné si na věci přicházet jim dlouhodobě pomůže více, než jim čistit chodníček. V uších mi zní věta, kterou jsme diskutovali s Martinem, mým učitelem angličtiny.

Také se mi objevila věta “Došla mi trpělivost”. Co to vlastně znamená, když mi dojde s někým nebo něčím trpělivost? Znamená to, že toleruji něco v mém životě, co by tam nemělo být, a měla by mi vůbec dojít?

Trpělivost je pro mě zajímavá i z hlediska času, který je vlastně relativní. Když mi bude padesát beru rok jako jednu padesátinu, kdežto ve dvaceti je to dvacetina. Rok je pořád stejný, ale pohled na to, co by se za tu dobu dalo udělat a stihnout, je rozdílný. Sám u sebe vidím, že čím jsem starší, tím více trpělivosti mám, i když mi i častokrát dochází. Nechci nálepkovat, ale doba “mít hned” se nezadržitelně blíží a vlastně tady už je.

Trpělivost jde častokrát proti emocím a spontánní energii, kterou jsem schopen a ochoten vynaložit, a tím se dostávám k věci, která mě enormně zajímá. Když vidím zblízka a zevnitř rychle rostoucí firmy, nemůže být o trpělivosti vůbec řeč. Naplňovat potřeby okamžitě, exponenciální růst, rychlost jsou klíčová slova dnešní doby, se kterými se dnešní generace vlastně už rodí. Něčemu opravdu porozumět chce ale čas a trpělivost a jsou věci, které urychlit nelze.

Je trpělivá pomalá práce ještě vůbec cesta?

Už se zase těším na diskuzi s Jánem Košturiakem o pomalé a rychlé práci, kterou probíráme v rámci našeho modulu R(e)BeLeadera.

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza