VDĚČNOST

Měl jsem štěstí a potkal v poměrně mladém věku učitele, který mi ukázal, jak taková pokora vypadá v absolutní čistotě, a také, co znamená vděčnost. Tím učitelem je Ján Košturiak, který mi mimo jiné ukázal i sílu síťování, co je a není inovace a mnoho dalších věcí. Stále jsem s Jánem v kontaktu a jeho cesta k Dobrému Pastierovi je pro mě naprosto fascinující. Trpím tím, že jsem tam tak dlouho nebyl a Jána neviděl. Silně jsem si na něj vzpomněl během víkendového kurzu otec syn a také během letošního Equilibria.

Vidět se s lidmi, které má člověk rád, je malý zázrak a já stále cítím tu energii. Je to akce, ze které vždy žiju opravdu dlouho, a která je pro mě tak trochu i lakmusovým papírkem zdraví sítě. Za sebe mohu jednoznačně říct, že síť je ve výborné kondici, prosperuje a vazby mezi lidmi sílí. Jsou to ty vazby, které přinesou do budoucna mnoho zajímavých propojení, projektů a aktivit, které jistě posílí firmy a organizace a tím i společnost, ve které žijeme.

Vždy se hodně ošívám, když za mnou chodí lidé a děkují za strávený čas, za lidi, atmosféru nebo co jsme vybudovali. Jednak mi nepřísluší si za to brát nějaké velké zásluhy a druhak žiju v tom, že si každý zaslouží to, co má. Když se někdo chová jako hajzl, bude obklopen dalšími takovými. I když člověka, který není uvnitř hodnotově zdravý, dáte do toho nejlepšího prostředí, nastane očistný proces, kde na konci dne sedí sám a nikdo s ním nemá hlubokou vazbu a sdílení.

Tohle uvažování mě zavedlo k myšlence a aha momentu, které jsem vypustil hned po Equilibriu. Jedná se totiž o to, že si nechci tyhle úžasné chvíle v hlavě glorifikovat. Chci je žít nejlépe, jak umím. Pomáhat ostatním, sdílet, otevřít se a ukázat své slabiny a strachy vede jen a jen k tomu, že to začnou dělat i lidé kolem. Tenhle typ interakce šetří obrovsky čas a energii.

Chtěl bych si spíše všímat situací a míst, kde to je nastaveno jinak a pokoušet se tam tu kvalitu vnášet. Nechci, aby to znělo nějak velikášsky, nepokorně a už vůbec ne nevděčně. Pevně věřím, že když otočíme naši pozornost tak, že ty výjimečné chvíle jsou ty, kdy se to neděje, budeme budovat lepším svět.

S vděčností se mi pojí ještě jedna moje vlastnost, kdy lidé kolem mě často kroutí hlavou. Je to disciplína a třeba to, že chodím plavat každé ráno. Mám to spojené s příslovím, že co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. Studentský syndrom dělání věcí na poslední chvíli je nešvar, který je mezi námi, ale je to jen o prioritách. Dokonce existuje výzkum, že lidé, kteří odevzdávají věci dopředu, jsou úspěšnější. Zpět ale k propojení disciplíny a vděčnosti.

Je hodně rán, kdy se mi nechce vstávat, a když si představím tu studenou vodu, opravdu se na ni netěším. Bývá to hlavně v zimě, kdy je tma a člověk se musí zvednout z vyhřáté postele. Když se mi tohle děje, naučil jsem se dostat do hlavy hlásek, který mi připomene, že možná to zítra nepůjde, že nevím, co se může stát a že bych si to třeba mohl vyčítat.

Každý den proto zkouším být tím nejlepším já.

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza