VLCI A ŘEKY

Domyslet všechny souvislosti při změnách v hodně komplexním systému je velmi obtížný úkol. To, co může na jedné straně vypadat skvěle, může na straně druhé vyvolat naprosto nepředvídatelný a negativní jev. Vyřešení jednoho problému způsobí deset dalších.

Vzpomínám na video, které nám na kurzu Učící se organizace pustil Tomáš Hruda a když se podívám na svět kolem nás, musím na něj pořád myslet.

V plné nahotě se nám složité systémy ukazují na mezinárodní úrovni ať už v souvislosti s Afghánistánem, nebo teď naposled s malérem v UK, ale třeba také firmy nebo komunity.

Jak říká teorie, základním stavebním kamenem při zavádění změn by měla být shoda na její potřebě. Ta nemůže přijít zvenku a také to se změnou nevypadá dobře, když změnu chce jen třeba polovina lidí.

Co s tím tedy dělat?

Jednou z možností je prostě fakt, že když chci dělat změny v komplexním systému, měl bych ho dokonale znát. To ale znamená, že rozhoduje jen malá skupina lidí nebo jednotlivec, protože většina nemůže zdaleka obsáhnout vše. Ta bude sloužit k vstupům, ale pak již záleží na důvěře, kterou v toho nebo tu lidé mají.

S vývojem moderních technologií mě napadá ještě varianta digitálního dvojčete a změnu nasimulovat.

Třetí variantou jsou drobné iterace, což ale v případě velkých změn není úplně jednoznačné, protože nejsme právě schopni obsáhnout celek.

Přemýšlím o změnách ve fungování sítě v souvislosti s vizí 2.0. I když o věcech opravdu hluboce diskutujeme na mnoha rovinách, pořád se bojím, aby nám nedošli řidiči nákladních aut a tím i benzín na čerpačkách.

Nepřehlédněte

NICE TO HAVE

CARGO CULT

Brain&Breakfast se Simonou Bagarovou - Všichni jsme senioři

Zdeněk Haník: Co mají společného sport a umění?