Zamyšlení o SECOND BRAIN.

Stává se mi, že začínám dělat věci jen tak a postupně se dozvídám, že se to nějak jmenuje nebo je to nějaká metoda. Stejně tomu bylo při vytváření sítě, kdy mi lidé začali říkat, že tvoříme tyrkysovou organizaci. V otužování to byla metoda Wima Hofa a tento týden jsem se dozvěděl, že se takové psaní nazývá journaling.

Nejsem člověk, který naskakuje na nové trendy a vždy si mě nějaká činnost prostě najde sama. Mám to tak dokonce i s jedním lékem, který jsem už před dlouhou dobou začal sám od sebe užívat a pak se dozvěděl, že by mi mohl pomáhat. Všechno, co tady píšu je moje a hodně individuální. Není to žádný návod. Můj motiv proč je jednoduchý. Je to IKIGAI a s tím související udržitelnost. Udržitelnost Ikigai souvisí s neustálým posunem a učením. Myslím, že je to i jedním z důvodů, proč vlastně vznikla samotná síť Red Button.

Síť pro mě není místem, kde jsem pro vydělávání peněz, ale proto, abych se co nejrychleji posouval.
Jan Mašek

Díky absolvování kurzu Učící se organizace a diskuzemi kolem jeho tvorby, kdy jsem se mohl dívat pod ruce lidem, kteří jej tvořili. Díky lidem, se kterými stavíme EDU a samozřejmě také celé řadě lidí ze sítě se dostávám hlouběji a hlouběji do procesu vzdělávání. Ten mě provází vlastně už od mého působení ve 3M.

Čím jdu ale hlouběji, tím se dozvídám o sobě nové a nové věci. Nedávno to bylo třeba to, že neumím správně číst. Také to, že retrospektiva, na kterou se připravím, mě zavede mnohem dále. Že příprava násobí o mnoho procent výsledek, že je třeba věci testovat praxí nebo třeba to, že reflexe je opravdu silný nástroj.

Takové věci mi ale nikdo nikdy neřekl. A je také obrovský rozdíl, když mi někdo něco říká nebo když to sám dělám. Už mnoho let trávím každý týden hodiny a hodiny času příjmem informací. V posledním roce ale zjišťuji ten obrovský rozdíl, když si sednu nad reflexí nebo nad výpisky z jednotlivých podcastů, abych udělal Traffic University. Vše musím znovu prožít, znovu se zamyslet a navíc vytvořit nějakou formulaci a souvislost.

Mozek mi pracuje úplně jinou rychlostí a také informace se mi ukládají úplně jinak. Když navíc zapojím to, že se mezi psaním vyspím, má to zase úplně jinou hloubku a kvalitu. Spánek je totiž další multiplikátor, na kterém jsem začal pracovat pár let zpátky. Dobrý spánek totiž pomáhá v ukládání informací a také k vytváření nových propojení a kontextů.

A teď zpět k Brumbálovi a jeho studně. Představuji si, jak jsou myšlenky a výpisy někde uloženy a já mám možnost se na ně nejen dívat, ale sama studna mi posílá zajímavá propojení, která mohu aplikovat a také mi myšlenky připomíná a trénuje mi mozek. To v kontextu mého koketování s GPT3 sítí mi přijde opravdu silné a zajímavé. Představte si, že byste si byli schopni takto hluboce popovídat nejen se sebou samým, ale třeba se i poradit s někým kdo je třeba dávno po smrti, stejně jako se Harry podíval do Brumbálovy studny.

A jak zpracováváte tu nálož informací vy? Podělte se semnou na mém LinkedIn profilu.

Nepřehlédněte

TRENDY A PŘEDÁVÁNÍ

OKR jsou jako novoroční předsevzetí

NEDOKONČENÉ TVARY

Libor Mattuš: Kdy se překonat a kdy ne