5 typů zaměstnanců + 1 navíc

Možná se mnou nebudete souhlasit. Možná je těch typů zaměstnanců více než pět. Možná méně. Ale možná, vlastně určitě (jak se tak na vás dívám), se najdete alespoň ve dvou z těch mých.

Expert

Tohoto člověka chcete mít v práci co nejblíž v případě, jste-li spíše juniorní. Je to expert každým coulem a do několika vteřin (po takovém tom dramatickém zamyšlení) dokáže odpovědět na každou otázku týkající se jeho profese. Na otázky typu: „Kam půjdeš na oběd?“ nebo „Nevíš, s kým teď Adam chodí?“ zásadně nereaguje. Spíš většinou vypadá, jako by ani neslyšel.

S tímto člověkem komunikujte krátce, věcně a chcete-li po něm, aby pro vás něco udělal, připravte si dopředu minimálně tři argumenty, proč to má význam. Z toho jeden naprosto neprůstřelný. Nemáte-li ho, požadavek ani nezkoušejte vznést.

Na druhou stranu, experti hrozně rádi poučují, tedy, vzdělávají své kolegy. Pokud nejste ve svém oboru tak úplně kovaní, je expert váš člověk. Rád se totiž podělí o své know-how. Má to ale podmínku. Vlastně dvě. Možná tři.

  • Než si necháte s činností poradit, musíte ji nejdříve sami zkusit, abyste si byli stoprocentně jistí, že si opravdu nevíte rady.

  • Než se zeptáte, musíte nejdříve googlit. Až v momentě úplně nejvyšší míry bezmoci máte dovoleno se zeptat.

  • Než experta oslovíte, ujistěte se, že nedělá nic extra důležitého.

Podaří-li se vám všechny tyto podmínky splnit, gratuluji. Jste jedni z mála.

Experti si o vás zpravidla budou myslet, že jste otravní. Ti slušnější vás budou přesvědčovat o opaku, ale myslet si to budou stejně.

Stmelovač

Znáte ve svém pracovním okolí někoho, kdo toho třeba moc neudělá, ale za to byste s ním kdykoli zašli na pivo, protože je s ním prostě sranda? Někoho, komu můžete pokládat i vágní nebo „nenáročné“ otázky? Tak to máte zkušenost s dalším typem zaměstnance – se stmelovačem.

Tento typ lidí obvykle „svítí“, kdykoli se na ně podíváte. Nějakým záhadným způsobem se na ně lepí většina lidí z firmy. Všichni ho mají rádi, včetně vás. Dokonce i ti, které nemáte rádi vy. A pořád vám vrtá hlavou, jak je to možné.

Stmelovači mají tendence dělat si z mnoha věcí srandu. Téměř nikdy vám neporadí s pracovní věcí. Co ale dovedou skvěle, je plánování pivních sešlostí a kancelářských kanadských žertíků.

Jsou dny, kdy sedíte v práci, venku prší, nic se vám nedaří a do toho jste se neshodli se šéfem nebo kolegou. Tyto dny se stmelovačům vyhýbejte. Mívají totiž nevhodné dotazy a blbě se usmívají, což je na pěst.

Inspirátor

Ve firmě jistě máte i lidi, kteří jsou podle vás (i podle všech ostatních) naprosto zbyteční. Jen si tak poletují po firmě, nic moc nedělají a mluví, mluví… a mluví. Mají to své tempíčko, cigárko, instagram.

Nenechte se ale zmást jejich zdánlivou neužitečností. Překonejte svůj odpor s těmito lidmi komunikovat a bavte se s inspirátory o všem možném. Pokud je to pro vás obtížné, a já to naprosto chápu, začněte zlehka. Prostě jim neodpovídejte. Zpočátku stačí jen naslouchat.

Časem zjistíte, že zhruba jen 92 % jejich řečí jsou naprosté kraviny. Těch zbylých 8 % ve vás probudí neotřelé nápady, které můžete buď rovnou realizovat, nebo rozvíjet v dalších diskuzích s kolegy. Víc hlav přece víc ví.

Schválně si toho někdy všimněte. Ty prvotní nápady a myšlenky často přicházejí jen od hrstky těch samých ukecaných lidí. A proto jim promiňte, že toho sami moc neudělají a spoustu toho namluví. Ono to má jednou za čas své výhody.

Dotahovač

Můžete-li o někom ve firmě říct, že je to šéfův oblíbenec, na 100 % se jedná o dotahovače. To je totiž ten jediný ze všech, který tam u vás ve firmě vydělává peníze.

Dotahovači jsou taky pěkné osiny v zadku. Nejen, že jsou to šéfovi mazánci. Navíc po vás chtějí nějakou práci. Ta práce musí být dobře odvedená a ještě ke všemu v nějakém (šíleném) termínu.

Nepodaří-li se termín splnit, nachystejte si pár univerzálních výmluv, proč nestíháte. Dotahovači mají tu skvělou vlastnost, že vám ty výmluvy vždycky spolknou. Respektive, tváří se tak, že je spolkli a vše si raději udělají sami. A nebo vám ten termín prodlouží, protože jim stejně nic jiného nezbývá.

Doporučuji ale vymluvit se maximálně dvakrát. A jakkoli je vaše první výmluva neurčitá, ta druhá už musí být uvěřitelná a doplněná o řádnou hromadu popela pozvolna sypající se na vaši hlavu. Co se děje po třetí výmluvě, nikdo žijící neví – a to je právě na dotahovačích to děsivé.

I když si o nich často myslíte, že vás obtěžují svými přehnanými nároky a po práci je společně se stmelovači pomlouváte u piva, musíte uznat, že ten jejich bič nad sebou zkrátka potřebujete. Jinak byste polovinu pracovního dne prokecali s kolegy a druhou strávili sledováním „animal compilations“ na youtube.

Spolehlivec

Zde se dostáváme k velmi vzácnému druhu. Spolehlivci se vyznačují takovými až skoro nelidskými vlastnostmi – dá se jim důvěřovat a dá se na ně spolehnout.

Na spolehlivcích je otravná jenom jedna věc. Ať se sebevíc snažíte je nachytat při nějaké závratné lži nebo nedodržení slibu, vždycky ostrouháte.

Těmto lidem můžete svěřit mnoho věcí. Například:

  • Koho v práci opravdu nesnášíte

  • Kdo z kolegů tajně krade papíry z tiskárny a nosí si je domů

  • S kým jste včera měli rande

  • Že jste začali na stará kolena používat Snapchat

  • Co vás trápí

  • Nějaký opravdu důležitý úkol, na kterém závisí úspěch toho vašeho úkolu

Spolehlivec vás nikdy nepráskne. Ani toho kolegu, co krade. Ani nezapomene na dílčí úkol, na kterém stojí celý váš projekt.

Můžete-li tedy označit někoho ze svých kolegů za spolehlivce, jste šťastlivci. A pokud se vám zdá, že tento kolega podezřele často propadá melancholii, nedivte se mu. Pracuje mezi krysami a lidmi, kteří jeho spolehlivost berou jako standard.

Rozený lídr

A teď třešnička na dortu. Nejvzácnější druh vůbec. Dalo by se ve zkratce říct, že je vlastníkem všech „odznáčků“ zmíněných výše.

Jako expert dokáže vždy najít to nejlepší řešení. Jako stmelovač přitáhne většinu na svou stranu. Jako inspirátor nadchne k práci. Jako dotahovač má skvělé výsledky. A jako spolehlivec je pořádně zranitelný.

Možná si teď myslíte, že dotahovač je oproti rozenému lídrovi „houby“ šéfův mazánek. Ale to tak jen na první pohled vypadá.

Rozeného lídra si totiž vybírá tým. Zatímco svého formální lídra – tedy šéfa – si bohužel nevybíráte. A vsadím se s vámi, že třetina zaměstnanců by se vzdala navýšení platu, kdyby výměnou za to dostal jejich nadřízený „padáka“. (Pozn. Red. Na tuto sázku nepřistupujte. Existují na to studie. Chcete-li se o nich dozvědět více, přijďte na náš workshop.)

A tak je rozený lídr pro šéfa spíše hrozbou. Ten si totiž v rámci své neformální moci může dělat, co chce. (Pozn. Red. Identifikujete-li v sobě rozeného lídra, neberte následující věty jako návod na zbavení se svého formálního nadřízeného nebo zruinování firmy.)

Může být například vždy v opozici a negovat každý šéfův názor. Nebo by naopak mohl podporovat jakýkoli šéfův stupidní výmysl. Zábavným koníčkem by jistě bylo i záměrné poštvávání kolegů proti sobě – takové firemní kohoutí zápasy jsou vůbec v poslední době oblíbené.

Je vám teď doufám jasné, že dosavadní popis rozeného lídra není „tak úplně úplný“?

Chybí poslední nezbytnosti: uvědomění a schopnost převzít na sebe zodpovědnost.

Rozený lídr si uvědomuje nejen sílu své moci v rámci firmy. Uvědomuje si i to, že o ni lehce může přijít. A jeho zodpovědnost se rovněž netýká jen nakládáním s touto mocí, ale přebírá na sebe zodpovědnost za celý tým – za týmové hodnoty a výsledky.

A co že je na rozených lídrech tak protivného? Jsou (až odporně) schopní…

— Veronika Tomášová, Online Marketing Enchantress at PurposeFly