Odešel z vysokého postu ve firmě a založil Red Button, tlačítko, které mění svět

Luboš Malý pracoval v nadnárodní společnosti i zahraniční rodinné firmě. Vypracoval se do vysokého postu, poznal svět a získal obrovské množství zkušeností. Zaměstnání dal nakonec vale. Před deseti lety byl u zrodu projektu Red Button a spolu s dalšími členy vytvořil tým nejrůznějších expertů, kteří firmám pomáhají nastartoval inovace, rozhýbat změny, najít konkurenční výhodu a úspěšně růst.

Sám o sobě dnes říká, že je transformační architekt a celý svůj profesní život dává věci do pohybu. Zvládání změn bude podle něj jednou z klíčových kompetencí do dalších let. „Budeme muset umět zvládat čím dál tím víc změn, čím dál tím rychleji, a ještě ve větším měřítku,“ poznamenává Luboš Malý.

Zkušenosti sbírat i ve Spojených státech, kam se dostal během studií na VŠCHT. Zde se přihlásil také do MBA programu a už tenkrát koketoval s myšlenkou na vlastním podnikání. To se mu nakonec splnilo. „Před 10 lety jsme zakládali Red Button jako tlačítko, které může kdokoliv zmáčknout, když má ve firmě problém či chuť něco posunout. Přijde mi, že ta myšlenka zraje jak víno, a jsem rád, že můžu být u toho,“ říká Luboš Malý. Tento nevšední projekt sdružuje desítky nejrůznějších odborníků, kteří jsou připraveni sdílet s druhými své know-how a dokážou rozhýbat změny.

Vystudoval jste Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Co vás zlákalo, že jste v rámci těchto studií odcestoval do USA? Navíc jste na soukromé univerzitě získal i titul MBA. Co vás k tomu vedlo?

Někdy to vypadá jako náhoda. Ale já na náhody moc nevěřím. Když se tehdy objevila nabídka od VŠCHT na studium v zahraničí, a to kromě programu Erasmus i v USA, zaujala mě natolik, že jsem si řekl: Zkusím to. Uvidíme, co se stane.

Vzápětí přišlo překvapení – na dvě vypsané pozice se přihlásili přesně dva lidé, bral jsem to jako šanci. Byla to skvělá zkušenost. Na univerzitě jsem dokonce učil češtinu a seznámil se s českou krajanskou komunitou – třetí generací emigrantů, kteří si i po letech v Americe drželi silný vztah k českým kořenům. Vedle toho jsem potkal řadu lidí z úplně jiného světa. Tahle zkušenost mě dost posunula – osobně i profesně.

Vedle toho jsem se rozhodl přihlásit i do MBA programu. Už tenkrát jsem koketoval s myšlenkou na vlastní podnikání a praktický rozměr tohoto typu studia mi přišel zajímavý natolik, že jsem mu po dlouhou dobu věnoval téměř všechny víkendy i volný čas.

Jakou základní zkušenost nebo snad životní motto jste si odnesl ze studií v USA?

Ne, že bych si odvezl nějaká životní motta, která bych si napsal na zeď, ale důležitost toho období vnímám dodnes. Co mě tehdy nejvíc překvapilo – a zároveň ovlivnilo – byl styl, jakým se v Americe přistupovalo ke studiu. Neformálně, ale zároveň s jasným rámcem a důsledností. Povinnosti se plnily, ale bez zbytečné byrokracie, stresu nebo přetěžování zkouškovými obdobími, jak to známe z českých univerzit. Pracovalo se výrazně konzistentněji. Bylo to přirozenější a víc zaměřené na samotné učení. Komu na tom záleželo, ten mohl studovat naplno a opravdu do hloubky. A kdo třeba neměl úplně ideální předpoklady, přesto měl šanci to zvládnout – svým tempem, svým způsobem.