Jan spojuje dohromady různé světy, pomáhá mezi nimi budovat cesty a vytváří prostředí, v němž se daří inovacím. V rozhovoru pro Misi HERo mluvil o svých nových projektech, práci s časem, rodině i vzdělávání.
Mise HERo své rozhovory zaměřuje především do oblasti vzdělávání. Tentokrát si ovšem – dle svých slov – pozvali hosta, který jde ještě o krok dál. Celý rozhovor najdete v odkazu na konci stránky.
Hrdinství patří k jednomu ze základních pilířů HERa. Vycházíme z konceptu Philipa Zimbarda a zabýváme se každodenními drobnými činy, kterými mohu měnit svět kolem sebe, ať už doma, na ulici nebo v práci. Na našich kurzech se s tímto principem setkáte ve formě výzev, které vedou k tomu, že převezmete osobní odpovědnost za svůj rozvoj. A o tom to celé přeci je.
Honzo, ty jsi dnes jedním z těch tahounů v networkingových akcích současnosti. Máme tady ověřený model Brain&Breakfast, Red Button už také funguje delší dobu a nedávno jste rozjeli ZOOM… Jak to všechno začalo?
Začalo to už kdysi v 3M, kdy jsem měl 100 % času dedikovaného na to, abych potkával a poznával chytré a zajímavé lidi, kteří dělají dobré a zajímavé věci, a dostával je do firmy. Tím jsme chtěli otevírat lidem ve firmě hlavy a inspirovat je, aby dělali svoji práci lépe, inovativněji a radostněji. Tuhle možnost naprostá většina lidí nemá.
Nepovažuji se za nějak extra nadaného, ale tuhle příležitost jsem dostal. Učit se a dívat se pod ruce těm nejlepším mělo na mě obrovský vliv a formovalo a formuje mě to i dále. Díky tomu a zapojení takových lidí jsou projekty rychlejší, výsledky lepší, a navíc máme i kopec srandy kolem. Mým cílem je dopřát tohle i ostatním, a to ve velkém měřítku. A tak na začátku vznikl projekt Brain&Breakfast. Pak jsem začal posílat newsletter, ze kterého se vyvinul Shortcut a ZOOM. Myslím, že když něco děláš 5 let v kuse, věnuješ tomu spoustu času, máš kolem sebe super lidi, neočekáváš žádný vděk a jenom myslíš na to, že to, co děláš, je podle tebe správná věc, efekt se dostaví.
Zní to snadno. Ale přesto spousty nadějných projektů skončí hned v prvním roce vzniku. Kde je podle tebe důvod?
Spousta lidí nemá buď tu vytrvalost, nebo nemá ten luxus, aby mohli dělat něco takového jako hobby. Já ale věřím tomu, že z toho hobby se pak stane to, co tě živí. Lidé si často příliš hlídají záda a nepustí se do toho naplno, a pak v tom logicky nemohou být nejlepší. Potom je druhá skupina lidí, kteří si zabezpečili tu svoji pyramidu potřeb, vydělali peníze, a pak hledají něco, co jim bude dávat smysl, bavit je. To je asi nejlepší varianta. Setkal jsem se ale i s třetí skupinou. Jsou to blázni, kteří do toho skočí po hlavě a prostě věří, že se to povede. Potkal jsem takové hlavně mezi mladými lidmi a taky startupy. Ti mají ale většinou nevýhodu v tom, že jim chybí síť lidí. Chybí jim mentoři, kteří jim pomáhají udržet se na správné cestě.
Když se mě někdo zeptá, jak to dělám, že mám kolem sebe takovou síť, tak já vážně nevím, jak to že jsou ti lidé po letech se mnou v kontaktu. Nemám kolem sebe spálené mosty a vždy se snažím být pro ostatní přidanou hodnotou. Budování vztahů je podle mě naprosto klíčová věc jak v životě, tak v práci. Snažím se proto si kontakty nechránit pro sebe, ale nabídnout je tak, aby vzniklo co nejvíce synergií.
Pak je tu ještě další věc, abych mohl dobře propojovat, musím pochopit člověka, který sedí naproti mně. Už přede mnou seděly stovky lidí se skvělými nápady a já jsem se za ty roky, a i díky kurzu koučování od QEDu, zdokonalil v naslouchání. Taky mám asi dobrou paměť, a díky tomu mi to prostě vyskakuje jako ve vyhledávači. Na základě toho pak mohu velmi cíleně propojovat a ve velké většině to bývá obě strany přínos.
