Řežábová a Ilavský: Nebojte se počítačových her, ale nabídněte dětem i alternativu

Listopadová inspirativní snídaně Brain&Breakfast byla v mnoha ohledech jedinečná. Před publikem stáli dva přednášející, přitom ale na místě byl jen jeden z nich. Přednášku Boženy Řežábové a Jána Ilavského tak sledovali všichni zájemci, ať už ti naživo netradičně v pražském coworkingu WeWork, nebo ti na jednom z vysílacích míst, ze záznamu. Řeč byla o videohrách, vztahu dětí k nim a také budoucnosti herního průmyslu.

Záznam přednášky herní designéři Ján Ilavský a Boženka Řežábová pořídili s předstihem, protože do termínu Ilavskému na poslední chvíli vpadly neodkladné pracovní povinnosti. Jak se o pár týdnů později ukázalo, jeho herní studio stojící za hrou Beat Saber na virtuální realitu, která je nejprodávanější hrou na tuto platformu, odkoupil Facebook. Spekuluje se tedy o tom, že tou neodkladnou záležitostí byl právě podpis smlouvy.

Ani o odbornosti Řežábové není třeba pochybovat, protože stojí za herní platformou Gamee, která spojuje miliony hráčů z celého světa.

Jak proto ve své přednášce zdůraznili, herní průmysl není jen okrajovou zábavou, která baví děti a straší rodiče. Naopak jde o obor, který je na vzestupu a do budoucna nabídne mnoho pracovních příležitostí. „Herní průmysl za mnohem kratší dobu svou velikostí předběhl hudební i filmovou produkci,“ uvádí jako příklad Řežábová.

Podle průzkumů hrály někdy jakoukoliv hru na počítačích, konzolích nebo mobilech až 3 miliardy lidí na světě. Nejde přitom jen o tupé zírání do obrazovky. Například při hraní již zmíněné hry Beat Saber, ve které světelným mečem rozsekáváte kostky, se hodně zapotíte, nebo dokonce i zhubnete. Jiné hry pomáhají s rozvojem logického myšlení, další například s prostorovou orientací. Velmi oblíbená hra u dětí, Minecraft, zase podporuje kreativitu.

Přes Minecraft se vývojáři dostali k tématu dětí a her, které je často mezi rodiči skloňované a nikdo moc neví, jak se k němu postavit. Téma se svými dětmi řeší hlavně Řežábová, Ilavského podobné otázky čekají až za pár let. Podle ní je nejdůležitější zaměřit se na dvě otázky – jestli víte, co vaše dítě hraje a kolik času hraním stráví.

Zároveň je ale proti přísným zákazům her. Hry děti v současné době hrají online s kamarády nebo sourozenci, se kterými se naučí lépe spolupracovat, a také se díky stejným zájmům mohou sblížit. „Když potřebuju najít cestu ke svým dětem, tak si s nimi zahraju hru, kterou hrají, protože pak máme společné téma a společný zážitek,“ vysvětluje Řežábová.

Oba navíc dodávají, že i oni kdysi u hraní, které by dospělí označili za přílišné, začínali. „Kdyby se na mě někdo podíval, tak by si řekl, že jsem ztracená existence, která nikdy nic nedokáže, protože furt hraje hry,“ směje se s odstupem času Ilavský. Přesto ho zájem o hry přivedl až k programování. O vymýšlení her ve svých 7 a 10 letech přemýšlí už i děti Řežábové.

„Nemusíte se bát, že z vašich dětí nic nebude, když budou hrát hry,“ dodává Řežábová s tím, že příležitostí a uplatnění v oboru, který klidně zapnutím si hry v dětském pokojíčku začne, bude v budoucnu ještě mnohem víc.

Zaujalo?

Záznam celé snídaně s Boženou Řežábovou a Jánem Ilavským si můžete pustit z videozáznamu nebo jako podcast:

Kam dál?

Pokud po přečtení článku máte hravou náladu, podívejte se na snídani o improvizaci, kterou měl Jiří Charvát a Lukáš Venclík →

Zajímá vás, jakou alternativu dětem k hrám nabídnout? Jednu z možných cest prozradil Roman Stupka a Jiří Zrůst →