Staňa, začnem priamou otázkou – čo sa ti stalo a ako si sa vyrovnal s tým, že si na vozíku?
Jéé, to je „long story“. Zkusím to vzít ve zkratce. Už od mala mě zajímalo létání a to vše mě přitahovalo. Právě v 25 letech jsem se rozhodl, že půjdu na kurz paraglidingu, kde jsem spadnul asi z 15 metrů na zem pro zborcení vrchlíku padáku. Tak se ze mě stal paraplegik, ten začátek slova je stejný, ale významově se to hodně otočilo. To vyrovnání s tímto šlo asi celkem rychle, je potřeba se s tím vnitřně poprat a vědět, že jsou věci které už nikdy nebudu moci, ale také spousty věcí, které jsou předepnou. Bez rodiny a její podpory by to bylo asi o hodně těžší.
Pôsobíš ako keby bolo fungovanie na vozíku prirodzené – podnikáš, športuješ, si mobilný… Ako to funguje?
Právě, už jsem asi 14 let na vozíku, to už beru vozík jako svoje druhý nohy, který mě nesou kam potřebuji. Někdy už je to i tak, že si domluvím schůzku a zapomenu druhé straně říct, že jsem na vozíku. Pak člověk přijede na místo a zjistí, že jsou tam schody a já zapomněl dopředu říct, že schody opravdu nezvládnu. Vše se dá s nějakou spoluprácí vyřešit, no a na plečku za traktor mě pomůže vyskočit můj taťka, takže je to cajk.
Staňa, v Čejkoviciach som našiel Josefa Dvořáčka v Sonnentore, teba, Herůfkovcov s čokoládami – všetko v súlade s prírodou a ľuďmi. Inšpirujete sa, pomáhate si? Prečo to robíte?
Je to tak, už jsi to řekl v otázce, pomáháme si a jde to jaksi přirozeně. Jsem strašně rád za spolupráci s takovými obchodními partnery, vše funguje na podání ruky, důvěře, tak to alespoň vnímám já. Jsme blízko sebe, dokážeme se navzájem inspirovat a nadchnout se pro nové výzvy. Neskutečně si takového přístupu vážím, a pak se ho snažím uplatňovat i vůči ostatním. Na začátku naší firmy jsme pracovali také pro automotiv sektor a tam to teda bylo jen o číslech, i ti lidi už jsou z toho pak asi „zblblí“ a spíš hledají, kde tě ještě přidusit, ale je to vše samozřejmě o lidech.
Môžeš, prosím, trochu popísať čo vlastne robíš, ako funguje tvoje podnikanie?
Tohle se u mojí osoby těžko popisuje, já jsem u nás „holka pro všechno“ :), jinak se snažím vymýšlet nové věci, produkty a to kam půjdeme jako firma, i když už dnes mám k tomu více pomocníků. Naše podnikání má více směrů, ale tím hlavním, který pořád hrneme před sebou a snažíme se na něm makat, je levandulová BIO farma. Pěstujeme Levanduli lékařskou v malé obci Starovičky asi na 3 ha rozlohy a z této krásné bylinky vyrábíme všemožné výrobky. Jsme moc rádi, že si nás začíná vyhledávat stále více zákazníků a naše práce jim voní a také snad chutná, protože levandule v gastronomii je prostě cool.
Čo ťa motivuje?
Motivací jsou pro mě spokojení zákazníci a pracovníci, bez kterých by to nešlo. Co mě ale pohání stále dopředu je radost ze života a z lidí, které i díky svému podnikání mohu potkávat a vidím, že to máme stejně nastaveno.
Je veľa ľudí, ktorí mi rozprávajú o tom ako sa niečo nedá, ty pôsobíš ako muž, ktorý hľadá ako sa dá. Ako sa dá?
Dá sa. Já jsem rád, že i holky, se kterými u nás spolupracuji, hledají způsoby, jak to udělat, aby to šlo. Ale to zná, myslím, každý kdo se o něco pokouší. Rozhodnout se a jít si zatím.
Máš nejaké sny, ktoré by si chcel uskutočniť?
Mám jich spoustu, ale jsou to sny a ty se neprozrazují, pak už by to nebyly sny. Jeden velký teď žiju, a to budování naší farmy, to jsem chtěl strašně moc.
Čo si myslíš o lokálnom podnikaní, spolupráci v regióne, nakupovaní produktov a služieb jeden od druhého, vzájomnej pomoci v lokalite, kde žijeme?
Tohle vnímám jako velký dar, když to takto v regionech funguje, a taky se o to snažíme, když hledáme partnery pro naše produkty, které nevyrábíme přímo my, ať už je to spolupráce s Herůfky nebo Sonnentorem a dalšími. Je vidět, že i lidé již hodně sledují, co a od koho kupují, a to je strašně fajn. Bez toho by asi ani náš byznys takto nerostl.
Náš svet menia roboty, automaty a počítače, ktoré vytláčajú ľudí z práce. Ty spolupracuješ s ľuďmi, ktorí majú nejaký handicap, ja tiež. Zdá sa, že v práci a výkonnosti budeme mať veľa výkonnostných handicapov voči strojom. Stroje však nemajú cit, empatiu, kreativitu. Ako vidíš budúcnosť práce ty?
Je to velké téma napříč firmami a společností. Jsou určitě práce, které se i u nás snažíme nahradit strojem, protože už tu práci nikdo pomalu nechce dělat. U nás jsou to hlavně polní práce, ale také částečně hodně namáhavé práce přímo ve výrobě, máme poloautomatickou linku na stáčení limonád a sirupů, už teď víme, že budeme muset investovat do automatické linky. Ta sice nahradí část pracovníků, ale zase ty pracovníky můžeme dát na práce, které se u nás budou i nadále dělat ručně. Právě ruční výrobek má duši a je to z něj i poznat. Myslím, že naši farmu roboti ani stroje ještě dlouho neovlivní.
Nemám rád vzdychačov – ľudí, ktorí iba vzdychajú, sťažujú sa a šíria negatívne energie. Ty by si mal právo trochu si povzdychnúť nad tým, že máš zdravotné obmedzenie ale zamestnávaš druhých ľudí a šíriš okolo seba pozitívnu energiu. Prečo?
Máme to tedy stejně, taky to nemám moc rád, je to stejně bez účinku a akorát to otráví den. Proč to tak mám, to nevím, myslím, že je to výchovou. U nás doma jsem ani v děctví neslyšel, že by si někdo na něco stěžoval, spíš jak rodiče nebo děda s babičkou hledali ty způsoby, jak něco udělat.
Vďaka za rozhovor.
Stanislav Bíza bude našim hosťom v Brain Breakfast, 4.6.2019 v Bratislave.
