Sandra svítí v síti - Co je tajemná nekonference Equilibrium

Píšu o Red Buttonu. O síti, která vznikla jako sen o lepším Česku. O experimentu, který se proměňuje. Zachytávám střípky naší cesty pro budoucí generace. Tentokrát si posvítím na velký stavební kámen Red Buttonu, který se jmenuje Equilibrium. A mám radost, že to není žádný teoretizování, protože mám to štěstí už pošesté být účastníkem a podruhé organizátorem téhle skoro legendární akce.

Long, long time ago....

První ročník se odehrával jako klasická konference. Na piedestalu byli řečníci. Ti, kteří mají zkušenosti. Jsou moudří. Tolik toho vědí. Vzpomínám si, jak jsem hltala každou větu a myšlenku. Zachytávala střípky totálně různorodých a tak moc inspirativních a pokrokových příběhů. Zamilovala jsem se do netradičního konceptu komorní konference s možností po každé druhé přednášce vybrat téma, které mě zaujalo a mluvit s řečníkem v malé skupince. Dávat mu konkrétní dotazy, diskutovat. Konference byla mým prvním vláknem k Red Button, který se teprve někde rodil.

Experimentování je náš gen

Jak čas běžel, konference se začala proměňovat v nekonferenci. Chtělo by se mi napsat do dnešní podoby, ale nejsem si jistá, že je tohle finální stav. Popravdě jsem si jistá, že není. Je to spíš zachycení naší cesty TEĎ A TADY. A taky příležitost k experimentování a učení.

V průběhu let jsem přestali rozdělovat hosty na spíkry a publikum. Equilibrium dnes není konference o velkých sálech a přednáškách. Každý z nás má ostatním co předat. Obsah definujeme a tvoříme spolu. Několik let jsme sbírali náměty dopředu, hlasovali, natáčeli videa (ano, i my účastníci), dělali velké přípravy. Byl to stres pro všechny. Účastníky i organizátory????.

Program si musíš nakreslit sám/a

Další z experimentů proběhl loni, kdy jsme po pár iteracích zakotvili u „barcamp style“. Jediná příprava byla (a je) srovnat si v hlavě témata, která můžu nabídnout ostatním nebo o kterých chci mluvit, diskutovat nebo se o nich něco dozvědět! Jednotlivé části programu vznikají až na místě. Co si budeme povídat, pro maximizera, jako jsem já, je to trochu moc punk, ale o to víc se snažíme vytvořit bezpečné prostředí a prostor pro impulsy, kde tohle všechno může vznikat. To, co stále hledáme, je balanc (jak jinak, když je to Equilibrium????) mezi organizací a neorganizací. Letos třeba plánujeme o kapku víc než loni, tak jsem zvědavá, jak to budeme hodnotit, když se budeme za pár dní ohlížet zpět.

Rozhodujeme nohama

Co jsem neřekla je, že program poskytuje absolutní volnost v tom, kdo se čeho účastní nebo neúčastní. Rozhodujeme se nohama. Jdeš tam, kde Tě to zajímá, a když se Ti tam nelíbí, použiješ nohy a přesuneš se jinam ????

Equilibrium je setkání členů ale i přátel červeného kolečka

Pro koho Equilibrium děláme? Tohle je trochu komplikovaná otázka. Je to setkání členů a zároveň lidí, kteří s námi souzní, říkejme jim třeba „přátelé“ Red Button. Poměr bývá půl na půl. Pro členy je to společné intenzivní spolubytí, sdílení příběhů a zkušeností, které nás za poslední rok obohatily a posunuly na našich cestách. Pro všechny je to o poznávání nových lidí, propojování se, inspiraci a učení se. A protože často říkáme, nejčastěji v Brain&Breakfast, že rádi propichujeme bubliny, snažíme se tvořit otevřený ekosystém a propichovat svoji bublinu zevnitř.

Vznikají tak nejen přátelství, ale i spolupráce a provazby a nová členství. Pár let zpátky tu na základě Michalova námětu vznikl základ týmu Workshop Box, vzniklo tu propojení mezi Radkou a Jakubem, kteří vytvořili srdce Česko.Digital, Libor Mattuš loni ukázal svou vášeň pro biohacking a na sítích jsem jen zachytávala mnoho spoluprací a společných workshopů, se členy i nečleny. Nebo třeba Lenka Vašková byla před dvěmi lety mým hostem a teď je tváří Alumni ReBeLeadra a spolutvoří tým kolem RB Edu.

V síti se často letí kosmickou rychlostí, na Equilibriu zpomalujeme

Na Equilibrium se jezdí zpomalit. Od loňska jsme luxus golfových apartmánů a lázeňských hotelů vyměnili za přírodu, statek ve středních Čechách, který má neodolatelnou atmošku, vlastní pivovar, svojí speciální čističku vody, biotopové jezírko….jedno slovo, kterým se to dá popsat, je RÁJ. Není tam skvělý signál (ten tam je fakt mizerný) ani klid na vyřizování hovorů. O to víc podporuje naši přítomnost a hloubku, kterou tahle akce za ta léta dostala.

Vlastně je to trochu jiná forma teambuildingu. Trochu pracovní, trochu hravý. A jak to dopadlo? Co se povedlo, co se nepovedlo a co jsme se naučili, o tom třeba příště.

Malá vzpomínka na ročník 2020 nakonec