Sandra svítí v síti - Jak se stát členem Red Button?

Píšu o Red Buttonu. O síti, která vznikla jako sen o lepším Česku. O experimentu, který se proměňuje. Zachytávám střípky naší cesty pro budoucí generace. Tentokrát zasvítím na téma, které se v Red Button hodně vyvíjelo a nejsem si jistá, jestli ještě v čase neprojde dalšími úpravami. Téma je jak, kdo a za jakých podmínek se může stát členem sítě ????️

Zpátky do minulosti

První generace lidí, kteří vstoupili do RED BUTTON, byla spíš obří vlna. Bylo to pozvání od Jana Maška, který stál u zrodu příznivců červeného kolečka ????. Záměrem bylo dát dohromady k jednomu stolu lidi z různých oborů, s unikátními zkušenostmi a především s podobným mindsetem.

Co myslím slovem "mindset"????? Zjednodušeně, většina lidí říkala něco jako “baví mě dělat hezčí svět” nebo “dělám věci jinak než ostatní” a nebo “pořád někde hledám inspiraci, jak se zlepšovat a učit se nové věci”. A najednou tu byl shluk totálně různých lidí s různými backgroundy, jak co se týče odvětví, tak ale i životně-pracovní situace. Já měla to štěstí, že jsem šla zrovna náhodou kolem. Začali jsme se postupně potkávat mezi sebou, seznamovat se, navazovat spolupráce...

Jak to v síti začalo tepat a začala pomalu nabírat na obrysech, objevovaly se otázky jako “Koho sem můžu pozvat?” “Jak poznám, že se sem ten člověk hodí?” „A kdo o tom rozhoduje?“

A tak vznikla jedna z prvních síťových dohod DVA KU PĚTI

Pro vstup do sítě stačí nominace od 2️⃣ členů, kteří mají s daným člověkem “odpracováno a odžito”. Právo zabrzdit vstup do sítě má (vlastně lépe řečeno mělo) hlas 5️⃣ členů.

Už jen matně si vzpomínám, co bylo za touto dohodou, která z mého dnešního pohledu trochu kulhá????. Myslím, že jsme si dělali seznam lidí (a jejich společné rysy), které bychom v síti rozhodně nechtěli a vlastně těch "jasných" bylo málo.

Cílem bylo mít co nejnižší vstupní bariéry do sítě. Hodně jsme žili slovy jako “podpora diverzity”, ale už nás popravdě moc nenapadala slova jako (cílená) inkluze.

Když něco nefunguje, poznáš to podle toho, že není žádná akce

Hrdí na to, jak jsme to zjasnili, jsme čekali nával nových členů. O rok později se v síti objevilo jen pár nových tváří. A tak opět po fázi designu začala fáze dotazování ????. Výsledek nás překvapil. Chybí jasnost. ("Nene, jakto?????", běželo mi hlavou.) A když není jasnost, nikdo nepodniká žádnou akci. Když nad tím přemýšlím z dnešní perspektivy, my jsme vlastně řekli „vezmi si míč a pojď hrát“… jenže „jaký míč?“ „Jakou hru? A kolik nás má být na hřišti?“

Největším blockrem se ukázaly být slova jako „odpracováno“ a „odžito“

Co to vlastně znamená? Na jedné z retrospektiv jsem věnovali většinu času této diskusi. Zavedlo nás to k tomu zkusit poskládat dohromady seznam lidí, kteří by se k nám hodili. Každý ze sítě měl možnost napsat jméno/a a proč by ho/jí nominoval a také vyjádřit se k ostatním. Bylo to takové hromadné „učení se“, jak přemýšlet ???? o nominacích. Nebyl žádný návod, co je dobře nebo špatně, jen jsme nechali proudit diskusi a rovnali si u toho myšlenky.

Co jsme se naučili

  1. Není funkční NEROVNOMĚRNOST, 2 nominují a 5 brání.
  2. Je užitečné UKÁZAT, jak nominaci dělat (ano, máme malý proces????, ale slovo proces se v našem slovníku nevyskytuje)
  3. Ještě lepší je JÍT PŘÍKLADEM a šťouchnout do nominace z týmu, který má největší přehled o tom, co se v síti děje
  4. Lépe NADEFINOVAT co znamená „člověk, který se k nám hodí a máme spolu odpracováno“
  5. Některé nedořešené body SE DOŘEŠÍ SAMY za pochodu, když jsou dobře nastavené základní principy

Jak vypadá nominování a přijímání členů dnes?

Pro nominaci je stále minimálně 2 členů. Kteří jsou v síti déle než rok. Délka členství pomáhá tomu, aby člověk měl možnost navnímat, jak to v síti funguje, protože ne všechno je napsané a někdy je třeba si to zažít.

Pro odmítnutí nominace stačí jedna lebka (hlasujeme na Slacku). Dobrý indikátor, že nominace sedí jak hrnec na p*del, je velké množství zvednutých palců????❤️☀️????…. a rozjásaných komentářů.

Jedna lebka ☠️ (nebo chcete-li stopka) stačí k zastavení nominace. Za touto větou ale následuje další. Je vhodné, aby následovala diskuse, která nás obohatí v našich pohledech a postojích. Tedy nestačí říct jen "NE", ale je fajn umět sdílet svou zkušenost a pohled a případně k tomu vyvolat diskusi.

Když neumíš říct ani ano ani ne, dej otazník. V tomto roce se nám spontánně objevil nový fenomén u nominací a to jsou otazníky. Není to "tvrdé ne", ale spíš něco jako "nejsem si jist/á a chci si srovnat myšlenky". Lesson learned: Někdy není třeba zdlouhavě popisovat všechna možná pravidla a dohody, stačí vnímat základní principy a vše ostatní se vyřeší samo????

A jak to celé dopadlo? Posunulo nás to někam?

Za loňský rok máme 20 nových členů a za první pololetí je RED BUTTON silnější o 10 tváří. Možná by tady měla story končit, ale…..

Co jsem neřekla a měla bych

Stále se učíme. Zkoušíme. Koukáme na to, co funguje a hledáme stále nové cesty, jak tohle celé udělat lepší, snazší, průhlednější. Pomáhají nám v tom sami členové, kteří dávají konstantní a otevřenou zpětnou vazbu. Co tady nepopisuju je onboarding (a taky exit proces, retrospektivy,...)…a to si nechám třeba na příště????

Firemní (v našem případě spíš síťová) kultura je živý organismus, který se vyvíjí. Skrze to, co vyzařujeme, přitahujeme lidi, kteří s námi souzní. A dostáváme se tak vlastně k tématu žitých hodnot.

Jak se odráží to, co žijete v tom, jaké lidi přitahujete a jaké nabíráte?

Nepřehlédněte

Wednesday talks around people - Štěpán Bartyzal

Walking meeting

Data Talk: Lukáš Uhl

NEJDE TO