SLUŽBA

Služba je zajímavé slovo. Neodpustím si opět použít sílu slovesa - sloužit.

Když slyšíte tohle slovo, představíte si služku nebo lokaje nebo něco naprosto vznešeného?

Komu nebo čemu vlastně sloužíme?

O věcech říkáme, že nám udělaly dobrou službu. Je možné tenhle kontext přenést i na člověka? Rád bych se touto optikou podíval hlavně na sebe. Dělám já ostatním dobrou službu?

Služba souvisí se základní lidskou potřebou, která je cítit se užitečný. Být potřebný znamená někam patřit, ale může znamenat i to, být nenahraditelný a nepustit nikoho jiného ke kormidlu a držet si status nepostradatelného. To je ale falešná služba, protože sloužím jen sobě a nikomu jinému.

Objevuje se mi zde pojem servant leadership a také poslání. Službu v tomto kontextu ucítíme na sto honů. Každý z nás určitě potkal člověka, pro kterého byla jeho práce posláním, někoho, kdo žil ve službě ostatním. Vrací se mi obrázky Tomáše Bati a jeho filozofie, kterou jsme probírali v Baťově akademii s Gabrielou.

Během snídaně s generálem Pavlem jsme v diskuzi zase narazili na pojem veřejná služba. Zaujala mě možnost, aby každý z nás bez ohledu na to, jestli je to muž nebo žena, určité období svého života věnoval ostatním ve společnosti. Služba tohoto formátu by neměla být vynucována, ale naopak vyhledávána na základě vzorů a hodnot, které se budou ve společnosti šířit.

Být vzorem je zajímavá disciplína, kterou můžu dělat proto, abych byl vzorem, nebo prostě dělám věci tak, jak to cítím, a ono se to děje. Když se do něčeho projektuji a jdu na sílu, je to energeticky také cítit na sto honů. Zase asi znáte lidi, kteří káží vodu a pijí víno. Lidé, kteří vypráví o spolupráci, leadershipu a pomoci ostatním, ale při bližším kontaktu je vše jasné.

Každý z nás ale potkal člověka, který nám nějak ublížil. Také pro nás vlastně udělal službu, protože nechceme v duchu zlatého pravidla posílat něco, co mi uškodilo dál. Občas se prostě musí na světě objevit něco zlého, aby to v nás aktivovalo to dobré, a tím to zlé udělá dobrou službu, ne? Tohle není z mé hlavy, tohle ve mně rezonuje zase z Brain&Breakfast s Magdou Vášáryovou.

Být ve službě něčemu většímu často naráží na racionalitu a efektivitu. Člověku, který je jen v hlavě a transakčních vztazích, prostě nejde do hlavy, jak někdo může vše odložit a prostě nabídnout někomu rameno nebo prostě čekat, až se druhému uleví. Kde je výkon, kde je růst, vždyť to přece logicky nedává smysl?

Růst je v tomto ohledu skrytý a neprojeví se okamžitě. V dlouhodobém horizontu se však ukáže kvalitními vztahy a třeba i fantastickou a pevnou sítí kolem. Postupně zasévám semínka a nakonec se ocitnu v krásné zahradě. Tomu se říká sociální kapitál.

Pokud se budu dívat na svět v krátkodobém horizontu a sebestředně, nedávají dlouhodobé investice žádný smysl. Proč se budu mazat s navazováním vztahů? Proč plýtvat drahocenným časem? Exit a šmitec, jedu dál. Jak to ale zapadá do nějakého celku, jaký vzorec vysílám do okolí?

Podívat se na život, rodinu, na tým, na firmu, na společnost nebo třeba Zemi dlouhodobým pohledem. Dělal bych něco jinak?

Dalším, pro mě, zajímavým hlediskem je ve vztahu ke službě čas. Opravdová služba, podle mě, nemá a nemůže mít konce. Není to práce od devíti do pěti. Je to stav, který trvá. Je to něco hluboko, co je s námi ve dne a v noci. Je to něco, co jsme si vybrali a je naše, a ne to, co nám někdo nařídil nebo za co nám dává peníze. Služba jednoznačně souvisí s našimi hodnotami a vnitřní motivací. Opravdovou službu si penězi nekoupím.

Mít srdcaře kolem sebe je dar !

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza