TEORIE, ROZHODNUTÍ A VĚDOMÁ INTUICE

Jistě jste se setkali za svůj život se spoustou teorií a postupů. Některé jsou samozřejmě jasné, srozumitelné a exaktní, jiné jsou dosti problematické. Matematické vzorečky a programovací jazyk na jedné straně versus otázky o firemní kultuře, smyslu, učení a třeba i podnikání na straně druhé. Hard a soft věci se častokrát těžko míchají a lidé do perfektně nalajnovaných procesů holt někdy hodí vidle. Možná někteří znáte podobnou situaci. Spěchám, jsem nervózní, protože nestíháme. Když už jsou kluci oblečení, ideálně v zimě, na odchodu jeden zahlásí, že se mu chce kadit.

Nezbývá se jen usmát a přijmout, že se věci holt někdy naplánovat nedají.

Držet se tedy jen teorie a procesu nemusí být jediná správná cesta. Už mnohokrát jsem si zažil sílu intuice. I když daná věc v datech vypadala na první pohled ne úplně ideálně, rozhodnutí bylo jít přesto dál. Jasně a jistě jsem cítil, že je to tak prostě správně.

Kdysi dávno jsem se setkal s pojmem vědomá intuice. Je to intuice, která je opřena o roky praxe, vědění a moudrosti. Hodně to souvisí s těmi deseti tisíci hodin pod povrchem, které lidé často pro úspěch nevidí. Když se člověk dostane do takového stádia, už nemusí lidem nabízet rychlejší koně, ale začíná rovnou vyrábět auta. Dostává se do situací, kdy je opravdu hodně těžké vysvětlovat ostatním svá rozhodnutí, protože je prostě cítíte v těle. Hlas zákazníka v tu chvíli často není relevantní.

V souvislosti se sítí Red Button se mě lidé ptají, jestli ji budujeme na principu

Budoucnosti organizací, Kmenového vůdcovství nebo používáme holokratický přístup. Myslím, že je dobré ty cesty znát, ale častokrát se k nám dostávají až daleko později, když už jsme dávno udělali to mentální rozhodnutí. Je opravdu velmi těžko pochopitelné, že jdeme prostě a jednoduše vlastní cestou a nikoho a nic nekopírujeme. Prostě to nějak cítíme a jdeme za tím.

To, co je podle mě určující, totiž není metoda, ale to, že se člověk pro něco rozhodne. Mohu se rozhodnout, že budu i v životě spokojený a šťastný a někteří se dokonce rozhodli, že budou i zdraví. Je třeba se rozhodnout, že ta či ona cesta, a chcete-li metoda, je pro mě ta správná a vykročit bez pochyb a strachu. Je to ten pomyslný skok do neznáma.

Jít vybranou cestou, vydržet a věřit, že je intuice správná a nemít zadní vrátka a žádnou pochybnost. To chce sakra kuráž a odvahu. Objevuje se mnoho červíků, kteří chtějí myšlenku nahlodat, ale je třeba vytrvat a naučit se tykové červíky vypuzovat. Objevovat se rozhodně budou, strachy totiž máme všichni a obzvláště, když jdeme proti nějakému systému.

Představte si třeba vztah, kde by oba zúčastnění měli zadní vrátka. Myslíte, že by využili daný potenciál na maximum? Určitě ne, protože ta energie prostě a jednoduše nejde v jednom jasném vektoru. Úplně stejné je to u jakékoli činnosti.

Neříkám, že by člověk měl mít klapky na očích, nedívat se kolem nebo nesbírat data a vyhodnocovat je, ale měl by postupovat po krocích. Udělám krok a otevřou se mi nové možnosti, z těch vyberu a bez váhání vstoupím do dalších dveří. Nemohu pochybovat, jestli dělám dobře nebo ne, prostě se musím umět rozhodnout.

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza

Nepřehlédněte