Jsme průměr(ní)
Na první pohled se vám toto tvrzení zřejmě nelíbí. Strpení – vysvětlím. Mnoho studií potvrzuje, že naše genetická výbava by neměla být přeceňována. O hodně důležitější (mluví se o poměru 70/30) je naše okolí a také to, co jíme a pijeme.
Tento fenomén byl dobře sledován na jednovaječných dvojčatech, která žila odděleně, a ze kterých i při zcela stejné genetické informacivyrostli dva velmi odlišní lidé. Abych to úplně nezamotal, vynechám dnes téma a roli mikrobů, kterých jsou v našem těle miliardy. Na to, jací jsme, má náš mikrobiom rovněž nezanedbatelný vliv.
Zpět k průměru. Dovoluji si tvrdit, že jsme pomyslným průměrem lidí, se kterými trávíme nejvíce času. Pokud máte kolem sebe osoby, které vás ničím neobohacují, které vás ničemu neučí, asi víte, jakým směrem se bude onen průměr posouvat. Utečte! Ne nadarmo se říká, že pokud jsem v místnosti ten nejchytřejší, jsem ve špatné místnosti. A platí to i naopak.
Často vzpomínám na ty, kteří můj průměr zvedli, kteří mě obohatili. Vůbec to nemusí být šéf. Často to byli a jsou kolegové, kamarádi, manželka a moje děti.
Co dodat? Volte dobře! Hledejte lidi, kteří jsou v něčem lepší. Zvednou vám průměr.
— David
