Pozvání na další inspirativní snídani Brain&Breakfast přijal Tomáš Hruda, bývalý náměstek ministra pro vysoké školy a zakladatel projektu Education Republic. Ten propaguje vzdělávání, které nevede k zisku potvrzení, diplomů nebo ocenění, ale k nabytí takových znalostí, které lidem pomohou rozhodovat se sami, dělat smysluplnou práci a obecně být spokojenější. Toho lze dosáhnout pomocí systému učící se organizace, o které Tomáš Hruda jedno čtvrteční ráno promluvil.

Doba, ve které snídaně proběhla, velmi korespondovala s tím, o čem Hruda mluvil. Děti ve školách už seděly v lavicích a první zvonek jim už dávno zazvonil, když začal Tomáš Hruda mluvit o problémech, které s sebou český vzdělávací systém nese a jak si později problémy s ním spojené děti přenášejí nejen do dospělosti, ale jak se promítají do celé společnosti.

Přesto Hrudova přednáška neměla být katastrofickou vizí, naopak. Hruda totiž představil koncept učící se organizace, který se snaží těmto chybám předcházet a zároveň vytvářet prostředí, ve kterém každý dostane stejnou šanci něco se naučit a získat dovednosti, které by doplnily jinak vyčtené znalosti.

Co si tedy pod pojmem učící se organizace představit? „Skupinu lidí, kteří se dobrovolně chtějí vzdělávat, učit, zlepšovat a rozvíjet si svoje kompetence proto, aby mohli lépe naplnit cíl, kterému věří. To znamená, že se nesypou peníze do školení, ale že se lidé snaží naučit něco nového s cílem, aby dělali věc, která je skutečně naplňuje,“ shrnuje Hruda.

S tím souvisí i to, co, v jakou dobu a jakými prostředky učení se probíhá. „Nepřebírám jen tupě něco, co se osvědčilo někomu jinému, ale jsem schopen vyhodnotit, co z toho, co ostatním funguje, může přebrat pro sebe,“ vysvětluje.

Dovednosti jsou právě to, co českému školství chybí. Když dětem dovednosti poté nedokážou doplnit rodiče (například, když se od nich děti nenaučí, jak řešit problémy), dochází automaticky k propastnému rozdílu a sociálním nerovnostem. „Můžete si přečíst spoustu literatury o jízdě na kole, dokud na něj ale nesednete, tak je vám to úplně k ničemu,“ popisuje na praktickém příkladu Hruda.

A jak by vypadalo české školství, kdyby byl stát učící se organizací a měl vizi, která by nebyla jen na papíře, ale fungovala by i v praxi? Pozitivně by to ovlivnilo celou společnost – nejen děti a jejich rodiče, ale i učitele, kteří by získali větší důvěru a mohli se sami dále rozvíjet, stát by na nich nešetřil a inspekce by nehledala problémy, ale pomáhala je řešit.

Děti by se neučily pouze na test, ale získaly by i praktičtější dovednosti, které by jim pomohly nahlédnout pod povrch problematiky a neexistovaly by jednotné přijímací zkoušky, které nutně vedou ke znalosti jen jednoho typu vědomostí, ale děti by se mohly rozvíjet směry, které je víc baví a mají k nim větší předpoklady.

Pokud je vám vize učících se organizací blízká a místo školství jste orientovaní spíš na business, můžete se přihlásit na kurz Učící se organizace 21. století, kde se dozvíte, jak na rozvoj ve firmě a jak podpořit potenciál svých zaměstnanců. Pro více informací klikněte sem.

Zaujalo?

Záznam celé snídaně s Tomášem Hrudou si můžete pustit z videozáznamu nebo jako podcast:

Kam dál?

Zajímá vás, co dalšího si odnášíme ze vzdělávacího systému a co nám brání v dalším rozvoji? Podívejte se na přednášku Jiřího Charváta a Lukáše Venclíka, kteří pověděli víc o tom, proč je správné chybovat →

Chcete naopak pomoci mladé generaci s dalším rozvojem? Zjistěte více o programu DofE zaměřený na všestranný rozvoj dospívajících →