Věřím, že pro firmy je důležité vědět, kam jdou

Rozhovor so Sandrou Fridrichovou

Sandra, robila si 17 rokov v korporátoch a teraz sa venuješ startupom a rozvoju srdciarov (nie na kardiológii ale v podnikoch). Čím ťa tieto dva svety obohatili a aké výzvy práve hľadáš?

Je zajímavé ohlížet se zpět a vidět nejen svou práci a zkušenosti, ale i vývoj názorů. Korporátní svět pro mě byl jistotou a dlouho jedinou připustitelnou možností, jak se pracovně realizovat. Měla jsem štěstí, že jsem si mohla sáhnout na široké spektrum různých pozic a vidět jednu a tu samou práci z různých stran, navnímat procesy, které práci usnadňují a zároveň zažívat i jejich stinnou stránku – byrokracii a nutnost mít ke každému kroku posvěcení a schválení vyšších míst.

V jeden moment své kariéry jsem se dostala do bodu, kdy politika(ření) převládly nad smyslem a obsahem mojí práce. Najednou mi došlo, jak je člověk v korporátu jen nahraditelným zdrojem. Čím rychleji jsem běžela ve svém kolečku, tím rychleji se roztáčel. Nemohla jsem vyskočit. Pocity, lidskost, vlastní názor (pokud se lišil od názoru šéfa) nebyly žádoucí. Nemožnost ovlivnit to, co se děje, byla pro mě čím dál víc frustrující.

Na korporátní svět, který jsem po mnoha letech sbírání odvahy opustila, jsem zanevřela. Před mýma očima se usadil filtr neefektivity, účelového chování a strnulosti. Svět startupů byl oproti tomu fascinující. Divoký, svobodný, energický. Bylo v něm spoustu srdcařů. Jako v Las Vegas na mě blikali neonky „dokážeš všechno“, „můžeš cokoliv“. Nekriticky jsem ho obdivovala. Zidealizovala jsem si ho.

Dnes umím stát víc ve středu. Vnímám přínosy korporátního drilu, schopnost dělat věci přesně, strukturovaně, dodávat vysokou kvalitu, možnost vnímat různé perspektivy, širokost témat a nutnost umět propojovat jednotlivé aspekty dohromady. Vnímám, jak je podstatné vytvářet procesy, ale zároveň je netesat do kamene. Mít schopnost soustředit se na obsah a zároveň ladit formu toho, jak pracujeme. Startupy (i z počátku díky velikosti) mají snazší cestu, jak přitáhnout srdcaře. Ale čím víc rostou, tím se z nich stávají velikostně korporáty. Držet si mindset startupu jde jen do jisté míry. Jedna z největších výzev, kterou vnímám je růst managementu (přeci jen jinak se řídí 5 lidí a 500 lidí), schopnost udržet firemní vibe a zároveň umět si vzít „best of“ z korporátních procesů.

Jedna z nejtěžších otázek pro firmy, které vyrostly z nuly do velikosti stovek lidí, je jak přestat mikromanagovat. Vnímám, že majitelé / CEOs často nevnímají, jaký chaos vnáší do systému, když náhodně a nepředvídatelně ukážou prstem na jednu drobnost, kterou chtějí změnit, protože mají přesnou představu, jak by se zrovna tohle mělo dělat. Asi je to trochu jiná forma mikromanagementu než v korporátech, ale není méně demotivační. Naopak často lidí drží ve střehu (čti: ve strachu) a brzdí jejich rozvoj.

Niekde si o sebe povedala, že pracuješ ako firemný doktor. Aké choroby tam nachádzaš a aké terapie na ne používaš?

Nejčastěji se potkávám s klasickou záměnou symptomů za opravdový problém. Mám velké štěstí na klienty, protože většina z nich je otevřená neřešit jen symptom, ale podívat se hlouběji..

V posledních měsících nejčastěji vnímám tři témata, která se často proplétají. Jedno je na úrovni majitelské/manažerské, druhé v komunikaci, důvěře a třetí ve směřování.