Vyrábí součástky pro Bentley i Teslu. Solea úspěšně zaměstnává lidi s handicapem

V Rybníku u České Třebové vyrábějí lidé s handicapem plastové součástky do vozů Bentley, Aston Martin, Tesla, BMW i do všech evropských Audi Q7. Výrobní družstvo Solea je jedním z mála míst, kde handicapovaní zvládají složitější výrobu. „Naším největším uměním je integrovat člověka s postižením do pracovního procesu a udržet ho tam,“ říká majitel Solea CZ Leoš Jiřele, který je nadšeným fanouškem baťovských principů. 

Leoš Jiřele vždy snil o tom, že se stane profesionálním sportovcem. Dětský sen se mu sice splnil, ne ovšem na dlouho. Když hrál volejbal v juniorské reprezentaci, poranil si rameno, a než aby podstoupil riskantní operaci, raději se v jednadvaceti svého snu vzdal. 

Měl ovšem velké štěstí na činorodé rodiče, kteří mu dali dobré základy nejen v oblasti sportu, ale i v kariéře. Od svých dětských let vypomáhal ve firmách svého otce. „Táta začínal po revoluci. Nejdřív měl sběrnu surovin, potom obchod s rybářskými potřebami, cestovní agenturu, která pořádala rybářské výlety do Norska, a nakonec založil i výrobní družstvo Solea,“ vyjmenovává Leoš Jiřele. 

Družstvo založil jeho otec František v roce 2000 kvůli své sestře, která byla po transplantaci plic prakticky nezaměstnatelná. „Polovina lidí po takto složité transplantaci tenkrát do roka zemřela. Teta byla strašně akční a toužila pracovat, bohužel ale práci nemohla najít a táta jí v tom chtěl hrozně moc pomoci. I díky tomu s námi teta nakonec byla více let,“ vzpomíná Leoš Jiřele. 

Ve výrobním družstvu Solea „brigádničil“ i sám Leoš Jiřele. „Začínal jsem opravdu od píky – do roku 2003 jsem pracoval o víkendech jako montážní dělník, po nastoupení do firmy jako řidič nebo kontrolor kvality. V roce 2006 jsem převzal vedení výroby a v roce 2008 jsem musel přebrat kvůli zhoršujícímu se otcovu zdraví odpovědnost za celou firmu,“ vypráví. 

Rok 2008 nebyl příliš šťastný – předání firmy přišlo rychleji, než původně plánovali, a navíc pár měsíců po převzetí přišla finanční krize, takže Solea i Jiřelovi bojovali o přežití.

„Ze dne na den jsme přišli o šedesát procent zakázek. Během půl roku jsme museli propustit polovinu lidí a neměli jsme ani na odstupné, takže jsme se museli domluvit na tom, že odejdou bez odstupného. Dodnes před našimi bývalými zaměstnanci smekám, že byli natolik vstřícní a přistoupili na to, vypráví Jiřele. Za jejich ochotu jim slíbil, že jakmile to půjde, vezme je zpět. A tak se také stalo, za necelý rok se patnáct původních zaměstnanců do firmy vrátilo. Ostatní si mezitím našli práci jinde, takže odmítli.